O nás

Zakladatelé Živého učení Pálava


Jan Hrnčíř

Jmenuji se Jan Hrnčíř, narodil jsem se 1.6.1975 a své dětství jsem strávil v Podpálaví v Dolních Dunajovicích.

Abych lépe osvětlil důvody, které mě vedly stát se spoluzakladatelem projektu "Živé učení Pálava", dovolím si zde uvést pár milníků svého života: V 90. letech jsem pobýval převážně v zahraničí. Můj první delší pobyt jsem strávil v mírových misích v Bosně a Hercegovině, kde jsem pobýval celkem 14 měsíců. Poté jsme se s přítelkyní Ilonou odstěhovali na téměř 3 roky do Spojených států. Po přelomu tisíciletí, jsem stále cestoval a hledal životní cestu/ukotvení. Podle toho jsem také volil destinace jako je Asie, Jižní Amerika nebo ostrovy Oceánie. V této době jsme měli s přítelkyní zázemí v Praze, kde jsem postupně založil několik realitních společností. Začali jsme navazovat kontakty a přátelské svazky v oblasti muziky, filmu a nejrůznějších forem vzdělávání. Organizovali jsme různá hudební nebo divadelní představení pro školy a školky, vydali jsme několik CD, např. album Vykvetly květy Pjéra la Še'ze. Natočili jsme také celovečerní dokumentární film o svobodě, sebeurčení a právu na zdraví pod názvem Rok konopí. V posledních letech jsme pomohli na svět poslechovému CD Buddhovy rozpravy nebo sbírce básní moravského básníka Milana Spišáka.

S narozením první dcery Alexandry (dnes 12 let) jsem se postupně více a více začal věnovat přirozenému rodičovství a výchově. Prošel jsem řadou praktických kurzů a seminářů. Děti samotné mě postupně vracely k tomu, co dnes považuji za podstatné, tedy bytí v přítomném okamžiku a vnímání sebe jako součásti celku. Díky této změně jsme se rozhodli vrátit zpět do místa svého narození s plným pochopením důvodů, proč se člověk rodí právě tam kde se rodí. Pálava je nádherným místem k životu a je zde vše, co je třeba. Zvolili jsme Klentnici (rodiště mé přítelkyně) a začali jsme stavět přírodní soběstačný dům - "Opido", pořádali tábory, postavili jurtu, sázeli staré odrůdy ovocných stromů, podíleli se na obnově starých Klentnických sadů a nejrůznějšími způsoby jsme se snažili a snažíme obnovovat zdravé vztahy a přírodní prostředí v místě, kde žijeme a hospodaříme. To vše vždy za hojné účasti dětí z širokého okolí.

Založení školy a školky "Živé učení Pálava" bylo tedy jen přirozeným vyústěním našich životních zkušeností a snahy dopřát nejen našim dětem (Saša 12 let a Ela 5let) přirozený vstup do světa dospělých. "Přirozeným" mám na mysli tyto jednoduché principy:

  • Mám chuť učit se a od dospělých to odkoukávám. Zároveň se cítím bezpečně, když chci, aby mi dospělí s něčím pomohli, nebo mě něco naučili.
  • Mám svoje tempo a priority, dospělí to respektují a dovolí mi rozvíjet to, co mě baví, nebo to, co potřebuji, abych se v tom dospěláckém světě vyznal.
  • Cítím lásku a jsem moc šťastný, když ji mohu přijímat i ze svého okolí.
  • Hledám, co mě naplňuje, a čím bych jednou mohl být, je skvělé když mi s tím dospělí pomáhají, vím ale, že rozhodnutí je jenom na mně.

Mým cílem je, aby se děti v naší "škole" takto cítily, aby z nich vyrůstaly plnohodnotné lidské bytosti, přijímající sebe i své okolí.


Eva Vavřínová 

Jmenuji se Eva Vavřínová a jsem spoluzakladatelkou nově vznikajícího projektu "Živé učení Pálava". Je to pro mě přirozený krok na cestě osobního růstu, který odstartovalo narození mé dcery. Intenzivně jsem studovala různé přístupy k výchově dětí a na samém začátku mě nejvíce ovlivnila kniha "Vychováváme děti a rosteme s nimi" od Naomi Aldort. Následně přišel koncept "Respektovat a být respektován" manželů Kopřivových a kol. a "Nevýchova" Katky Králové.

Pro můj přístup ke vzdělávání dětí byla průlomová účast na mezinárodním montessori kongresu v Praze, kde jsem poznala jakou sílu má skupina lidí s otevřeným srdcem a touhou po celosvětovém míru a radostném životu pro všechny (nejen) děti. Filozofií Marie Montessori jsem se poté začala intenzivněji zabývat, absolvovala jsem 3 týdenní asistentský kurz pro věk 3-6 let akreditovaný Mezinárodní montessori asociací (AMI), dále 5-víkendový prožitkový seminář "Montessori pedagogika pro MŠ" akreditovaný MŠMT v Montessori vzdělávacím rodinném centru v Brně a inspirovala se v dalších montessori školkách či dětských skupinách v Brně. A neustále ke mně přichází další, vnitřně se mnou rezonující, poznatky o potřebách dnešních dětí i nás dospělých (velkých dětí), především prostřednictvím seminářů a kurzů intuitivní pedagogiky pod vedením Thomase Pedroliho, Dietra Schwarze a dalších výjimečných osobností. 

Z důvodu absence zařízení pro děti, které by bylo dětem šité na míru a umožňovalo jim maximálně využít svůj přirozený potenciál, jsem před dvěma lety založila dětskou skupinu Klíček k radosti ve Velkých Pavlovicích pro děti od 3 let do zahájení školní docházky. Základ zde tvoří vzájemný respekt mezi všemi zúčastněnými, který podtrhuje filozofie Marie Montessori s využitím jí navržených pomůcek pro přirozené vzdělávání dětí a jejich rozvoj. Významný prostor je věnován také pobytu venku a propojování dětí s okolní přírodou. Mým záměrem je, aby zde děti byly šťastné, spokojené, a aby získaly pevný základ k životu ve spojení s přírodou, okolním světem i ostatními lidmi, aby poznaly svou jedinečnost a také to, že každé další dítě i dospělý je jedinečný něčím jiným. 

Živé učení Pálava je pro mě pokračováním cesty k růstu, kterou můžeme jít společně v co největší možné svobodě, otevřenosti a radosti. Jsem totiž přesvědčená, že je nejenom možné, ale hlavně nutné

  • vychovávat bez trestů,
  • mít a žít jako učitel a rodič vysokou úroveň kvality života, a to zejména díky životu ve společenství, kontaktu a komunikaci a také díky rozvoji svých nadání,
  • vytvořit nejlepší možné prostředí pro vlastní rozvoj, ve kterém lze současně posilovat schopnost spolupráce s druhými a s dětmi,
  • zažívat jako rodiče a učitelé smysl ve všem, co děláme.

Lenka Podborská

Jmenuji se Lenka Podborská a v projektu Živé učení Pálava působím jako spoluzakladatelka a zároveň hlavní průvodkyně školkových dětí. 

V roce 2007 jsem nastoupila jako učitelka mateřské školy v Brně. Několik let jsem studovala obor předškolní pedagogika a sbírala zkušenosti a kvalifikace v různých směrech pedagogiky. Hledala jsem ten svět, který by děti vedl ke svobodě prožitku, dal jim prostor zažívat svoje vnitřní kouzelné světy tady a teď, a být v bezpečí. Hodně mě oslovila pedagogika podle Franze Ketta, rozumím principům montessori a mám zkušenosti s projektovou prací/hrou podle Reggio Emilia.                                                                     

Během studií a praxe ve školce již jako kvalifikovaná učitelka předškolní výchovy jsem se kotvila ve vlastním stylu a přístupu k dětem. Poskytovat prostor pro "živé učení" je ale ve státních školkách možné pouze v omezené míře, kvůli množství omezení a pravidel, které "výuka uzavřená ve čtyřech zdech" v sobě nese. Narodily se mi děti (Teodor 2013, Zoe 2016), přestěhovala jsem se do Šakvic. Můj způsob přístupu k dětem nyní rozvíjím mimo konvenční školky. Od roku 2014 působím v Klubu Šakvice pro malé a velké lidi. Pořádáme se skupinkou podobně naladěných tábory a projekty, které vrací dnešní děti k přírodě a k vnímání svého okolí jako celku, který nás přesahuje. K dalším projektům, na kterých jsem se v okolí podílela, patří lesní školka v Židlochovicích a Lesní škola a školka ve Vranovicích. Zásadní pro mě bylo setkání s lidmi v dětské skupině s montessori přístupem ve Velkých Pavlovicích. Nová cesta pro naše a Vaše děti - ,,Živé učení" - se objevila právě díky propojení zakladatelů v této skupině.

Kde se ve mně vzal vztah k živému učení?

Myslím, že mě hodně formovalo moje rané mládí. Narodila jsem se 20.5.1985 se jménem Lenka Srnková. Vyrůstala jsem ještě jako jedno z těch posledních šťastných svobodných dětí venku, v přírodě, v kukuřičném poli, v rozkvetlé louce, v bunkru na stromě a s břichem od asfaltu. :-) S partou dětí z naší a z vedlejší ulice, kde se dětský svět semkl k sobě a byl živoucím učením na cestě k dospívání. Po odchodu na studia do velkých měst se dětský smích z ulic vytrácel a v mé dospělosti už ho nikde v okolí nevídám v takové tvořivé formě. Ulice jsou prázdné, v parcích neplápolá každý pátek táborák, na který si děti samy nanosily dřevo těžko říct odkud. :-) Děti se odsunuly někam k obrazovkám a zahrádkám s vlastním grilem a bazénem. Doba se změnila. Volnost a tvořivost jsou ale pořád úžasné přístupy k životu. Mně osobně jsou bytostně vlastní a ráda je vašim dětem zprostředkuji, jak to jen bude možné.

Naši průvodci

Lenka Podborská

Jak já chápu živé učení?
To nejlepší, co můžu jako průvodkyně dětem dát, je vést je k cíli, který si samy stanoví, pro který se nadchnou. Společně zjistit, jaké mají nápady a sny a provázet je na cestě k realizaci. Moje silná stránka je flexibilní akce tady-a-teď, umím efektivně využívat zdroje, které nabízí situace a okolí. 

Zaměřuju se na tyto věci:

  • podpora vnitřní motivace
  • připravené prostředí
  • důležitější než výsledek je proces učení
  • učení motivované "děláním"
  • podpora zvídavosti a tvořivosti dětí
  • společná tvorba ve skupině dětí, hra, která vede k "opravdovému výsledku"
  • kritické myšlení = věcně se ptát, hledat způsoby, zkoumat a zkoušet

Monika Studená

Už od dětství jsem během her vnímala, že je mi blízké trávit čas s dětmi a učit se s nimi. Vyrůstala jsem v těsném sepětí s přírodou a moje láska k přírodě i k lidem mě provází celý život. Uprostřed přírody cítím druhý domov. Baví mě tančit, zpívat, vést smysluplné rozhovory v nenásilné komunikaci, číst duchovní i jiné knížky, procházet se přírodou, smát se nahlas.

Během své cesty hledání sebe sama jsem prošla klikatými cestami studií ve stavebním oboru na střední i vysoké škole a stále přemýšlela nad svým snem. Narození dcery a její vstup do školy mě přivedl k pedagogické dráze. Po mateřské dovolené s mým synem jsem vystudovala obor Učitelství 1. stupně na olomoucké univerzitě, zároveň učila v malotřídní škole a přicházela postupně k myšlence, že chci pracovat s dětmi ve škole jinak. Hledala jsem v dalších kurzech jiné cesty a možnosti vzdělávání dětí. Souběžně s mým osobním růstem jsem pomalu připouštěla , že v našem systému školství ztrácím víc, než získávám.

V Živém učení Pálava doprovázím předškolní děti. Chci je vést respektujícím způsobem k vnímání přirozeného prostředí a učit se vzájemně společnými zážitky. Ukázat jim, že lze respektovat jedinečnost a názor druhého, a zároveň se postavit sám za sebe v souladu se sebou i s ostatními. Mým záměrem je podpořit a rozvíjet jejich kreativitu, spontánnost a radostné nadšení při zkoumání světa kolem sebe i uvnitř sebe sama v propojení s přírodou.

Využiji k tomu všechny své dosavadní odborné i životní zkušenosti a svou intuici. Všechny mé aktivity se spojují a směřují k láskyplnému přijetí sebe i druhého člověka, vytváření otevřeného a bezpečného prostředí a k hledání cest, jak být spolu v plnosti a opravdovosti. Věřím, že Živé učení Pálava bude takovým prostorem a bude mi potěšením, pokud společně s dětmi i s jejich rodiči zažijeme smysl ve všem, co děláme.

Naše lektorky

Jarmila Hutrová

Jmenuji se Jarmila Hutrová a v Živém Učení Pálava dělám průvodce v keramické dílně. Narodila jsem se v roce 1978, žila a vyrostla jsem v krajině pod Pálavou. Jako dítě jsem měla ráda výhled na Pálavu z Drnholce a myslela, že hezčí není. Jakmile jsem se vdala do Šakvic, objevila jsem její krásu z opačné strany. 

Před třinácti lety jsme s kamarádkou založily, u nás v obci, Klub maminek. Pořádání společenských a zábavných akcí pro děti a vše s tím spojené mě vždy přitahovalo. Dálkovým studiem v průběhu třetí mateřské dovolené jsem se přibližovala blíž mému cíli. A to pracovat s dětmi v tvořivém duchu jako jejich průvodkyně.

V roce 2014 se moje sestra Lenka Podborská přestěhovala do Šakvic, a tak naše spolupráce ve spolkové činnosti začala naplno. Z klubu maminek se stal Klub Šakvice, z.s. pro malé a velké lidi. Klub se rozrostl a měnil tak svou podobu podle komunity, která jej zrovna tvořila a dodnes tvoří. 

Nyní mě moje účast na projektu ŽUP přivedla až do samého středu pálavských vrchů. Doplňuji tak sesterské trio průvodkyň pro Vaše děti. Jsem vyučená keramička a maminka čtyř dětí. V keramické dílně, kterou s dětmi v ŽUP využíváme, se tak realizují kreativní nápady do tajuplných tvarů a barev. Úžasný relax umožňují dva hrnčířské kruhy na které se děti vždy těší. Radost, s jakou si odnáší svá keramická díla, je moje odměna. 

Helena Šmeralová

Jmenuji se Helena Šmeralová. Do projektu ŽUP jsem se zapojila díky svoji sestře Lence Podborské. Společně, i se svojí další sestrou Jarmilou (lektorka keramiky v ŽUP), jsme pravidelně pořádaly příměstské tábory nejen pro naše děti, ale i jejich kamarády. Práce s dětmi je mi velmi blízká, proto mě Lenka oslovila ke spolupráci. Moji práci v ŽUP jsem začala jako průvodkyně, a to od prosince 2019. Vzhledem k mým letitým zkušenostem z gastronomie jsem se nebála chopit vařečky a postarat se spolu s dětmi i rodiči o přípravu plnohodnotné stravy. Přínosem pro děti je společná příprava jídla od samého začátku. 

Taktéž péče o záhonky se zeleninou v naší zahradě a skleníku je mou velkou láskou, a ráda se o svoje nadšení dělím i s dětmi. Stravu pro vaše děti připravuji se stejnou péčí a láskou, jako jsem to dělala pro svoje, již dospělé děti. 

Veronika Bryjová M.A. 

V Živém Učení Pálava je Veronika lektorkou angličtiny. Poprvé se setkala se světovými jazyky již ve 3. třídě základní školy. Byla tehdy přijata na speciální jazykovou školu s výukou angličtiny, němčiny a francouzštiny. Z jazykové školy se dostala na jazykové gymnázium, kde úspěšně odmaturovala a složila státní zkoušky z angličtiny a získala Zertifikat Deutsch z němčiny. Pokračovala na filozofickou fakultu v Ostravě, obor učitelství Aj-Nj. A tady zjistila, že česká vysoká škola ji do profesního života pramálo připraví. Chtěla poznat nejen cizí řeči, ale i cizí krajiny a tak po třech letech, složením zkoušek na úrovni bakaláře, studium pozastavila. Vypravila se do světa a přihlásila ke studiu na Portsmouth University, Faculty of Arts and Humanities, složila mezinárodní srovnávací jazykové zkoušky IELTS a v roce 2007 promovala s titulem M.A. (ekvivalent českého magistra) v oboru překladatelství a tlumočnictví.

V britském Oxfordu začala učit naplno. Získala certifikát CELTA, který ji umožňuje učit angličtinu jako cizí jazyk, kdekoliv v Evropě a začala učit pro Eckersley School of English a Oxford International College.

Po šesti letech se však Veronice zastesklo po domově a vrátila se do ČR. Několik let žila v Praze, kde učila pro Threshold Training Associates a pro Institut Jazykového vzdělávání. Pomáhala svým studentům s přípravou na jazykové zkoušky FCE a CAE a přijímací zkoušky na vysoké škole a věnovala se i výuce mladších dětí . Po několika letech založila se svým britským kolegou vlastní projekt s názvem Oxford in the Mountains. Věnovala se intenzivním kurzům angličtiny efektivní komunikace, prezentačních dovedností a organizovala zážitkové víkendové kurzy mimo Prahu.

Jednoho dne zjistila, že bude máma. Odstěhovala se z Čech zpět na Moravu. Výuce cizích jazyků se věnuje dál, ale zaměřuje se nyní nejvíce na výuku školáčků a předškoláčků. Děti jsou skvělí parťáci. Při hodinách s nimi využívá britskou metodiku, která je založena na hravosti, hudbě, rytmice, říkankách, vizuálních pomůckách, příbězích a aktivní interakci. Děti si tak přirozeně osvojují slovní zásobu a slovní obraty a naposlouchávají si autentickou britskou výslovnost.

Mentorka při vzniku školy Živé učení Pálava 

Eliška Lukonchik

Spoluzakladatelka a šest let i ředitelka Sdružené školy Brno, z.ú., která byla postavena primárně na konceptu E. Lukonchik.                                 

Tento koncept, uplatněný i v naší škole Živé učení Pálava, zohledňuje trojročí v dětském vývoji, které využívají i další metodiky jako např. metodika Marie Montessori. Do konceptu jsou významně přeneseny i Eliščiny zkušenosti a poznatky z oblasti kineziologie, která je její profesní oblastí. Vše je doplněno zkušenostmi získanými při vzdělávání syna v režimu individuálního vzdělávání, který je nyní v 8. třídě ZŠ. 

V celkovém pohledu se jedná o koncept inovativního vzdělávání, rozdělený na 1. - 3. třídu, 4. - 6. třídu a 7. - 9. třídu, postavený na správném načasování zájmu a motivace dítěte, které vycházejí z jeho vlastní volby, v jasně nastavených pravidlech, podporovaném tvořivými inspiracemi ze strany průvodce a jeho intuitivním přístupem ke každé individualitě.

Jejím heslem je "Svoboda být sám sebou."