Košík
0
0,00 Kč
Náš tým
Jan Hrnčíř
Zakladatel a průvodce v jurtě
Jmenuji se Jan Hrnčíř, narodil jsem se 1.6.1975 a své dětství jsem strávil v Podpálaví v Dolních Dunajovicích.
Abych lépe osvětlil důvody, které mě vedly stát se spoluzakladatelem projektu "Živé učení Pálava", dovolím si zde uvést pár milníků svého života: V 90. letech jsem pobýval převážně v zahraničí. Můj první delší pobyt jsem strávil v mírových misích v Bosně a Hercegovině, kde jsem pobýval celkem 14 měsíců. Poté jsme se s přítelkyní Ilonou odstěhovali na téměř 3 roky do Spojených států. Po přelomu tisíciletí, jsem stále cestoval a hledal životní cestu/ukotvení. Podle toho jsem také volil destinace jako je Asie, Jižní Amerika nebo ostrovy Oceánie. V této době jsme měli s přítelkyní zázemí v Praze, kde jsem postupně založil několik realitních společností. Začali jsme navazovat kontakty a přátelské svazky v oblasti muziky, filmu a nejrůznějších forem vzdělávání. Organizovali jsme různá hudební nebo divadelní představení pro školy a školky, vydali jsme několik CD, např. album Vykvetly květy Pjéra la Še'ze. Natočili jsme také celovečerní dokumentární film o svobodě, sebeurčení a právu na zdraví pod názvem Rok konopí. V posledních letech jsme pomohli na svět poslechovému CD Buddhovy rozpravy nebo sbírce básní moravského básníka Milana Spišáka.
S narozením první dcery jsem se postupně více a více začal věnovat přirozenému rodičovství a výchově. Prošel jsem řadou praktických kurzů a seminářů. Děti samotné mě postupně vracely k tomu, co dnes považuji za podstatné, tedy bytí v přítomném okamžiku a vnímání sebe jako součásti celku. Díky této změně jsme se rozhodli vrátit zpět do místa svého narození s plným pochopením důvodů, proč se člověk rodí právě tam kde se rodí. Pálava je nádherným místem k životu a je zde vše, co je třeba. Zvolili jsme Klentnici (rodiště mé přítelkyně) a začali jsme stavět přírodní soběstačný dům - "Opido", pořádali tábory, postavili jurtu, sázeli staré odrůdy ovocných stromů, podíleli se na obnově starých Klentnických sadů a nejrůznějšími způsoby jsme se snažili a snažíme obnovovat zdravé vztahy a přírodní prostředí v místě, kde žijeme a hospodaříme. To vše vždy za hojné účasti dětí z širokého okolí.
Založení školy a školky "Živé učení Pálava" bylo tedy jen přirozeným vyústěním našich životních zkušeností a snahy dopřát nejen našim dětem přirozený vstup do světa dospělých. "Přirozeným" mám na mysli tyto jednoduché principy:
- Mám chuť učit se a od dospělých to odkoukávám. Zároveň se cítím bezpečně, když chci, aby mi dospělí s něčím pomohli, nebo mě něco naučili.
- Mám svoje tempo a priority, dospělí to respektují a dovolí mi rozvíjet to, co mě baví, nebo to, co potřebuji, abych se v tom dospěláckém světě vyznal.
- Cítím lásku a jsem moc šťastný, když ji mohu přijímat i ze svého okolí.
- Hledám, co mě naplňuje, a čím bych jednou mohl být, je skvělé když mi s tím dospělí pomáhají, vím ale, že rozhodnutí je jenom na mně.
Mým cílem je, aby se děti v naší "škole" takto cítily, aby z nich vyrůstaly plnohodnotné lidské bytosti, přijímající sebe i své okolí.
Eva Vavřínová
Zakladatelka
Jmenuji se Eva Vavřínová a jsem spoluzakladatelkou nově vznikajícího projektu "Živé učení Pálava". Je to pro mě přirozený krok na cestě osobního růstu, který odstartovalo narození mé dcery. Intenzivně jsem studovala různé přístupy k výchově dětí a na samém začátku mě nejvíce ovlivnila kniha "Vychováváme děti a rosteme s nimi" od Naomi Aldort. Následně přišel koncept "Respektovat a být respektován" manželů Kopřivových a kol. a "Nevýchova" Katky Králové.
Pro můj přístup ke vzdělávání dětí byla průlomová účast na mezinárodním montessori kongresu v Praze, kde jsem poznala jakou sílu má skupina lidí s otevřeným srdcem a touhou po celosvětovém míru a radostném životu pro všechny (nejen) děti. Filozofií Marie Montessori jsem se poté začala intenzivněji zabývat, absolvovala jsem 3 týdenní asistentský kurz pro věk 3-6 let akreditovaný Mezinárodní montessori asociací (AMI), dále 5-víkendový prožitkový seminář "Montessori pedagogika pro MŠ" akreditovaný MŠMT v Montessori vzdělávacím rodinném centru v Brně a inspirovala se v dalších montessori školkách či dětských skupinách v Brně. A neustále ke mně přichází další, vnitřně se mnou rezonující, poznatky o potřebách dnešních dětí i nás dospělých (velkých dětí), především prostřednictvím seminářů a kurzů intuitivní pedagogiky pod vedením Thomase Pedroliho, Dietra Schwarze a dalších výjimečných osobností.
Z důvodu absence zařízení pro děti, které by bylo dětem šité na míru a umožňovalo jim maximálně využít svůj přirozený potenciál, jsem před dvěma lety založila dětskou skupinu Klíček k radosti ve Velkých Pavlovicích pro děti od 3 let do zahájení školní docházky. Základ zde tvoří vzájemný respekt mezi všemi zúčastněnými, který podtrhuje filozofie Marie Montessori s využitím jí navržených pomůcek pro přirozené vzdělávání dětí a jejich rozvoj. Významný prostor je věnován také pobytu venku a propojování dětí s okolní přírodou. Mým záměrem je, aby zde děti byly šťastné, spokojené, a aby získaly pevný základ k životu ve spojení s přírodou, okolním světem i ostatními lidmi, aby poznaly svou jedinečnost a také to, že každé další dítě i dospělý je jedinečný něčím jiným.
Živé učení Pálava je pro mě pokračováním cesty k růstu, kterou můžeme jít společně v co největší možné svobodě, otevřenosti a radosti. Jsem totiž přesvědčená, že je nejenom možné, ale hlavně nutné
- vychovávat bez trestů,
- mít a žít jako učitel a rodič vysokou úroveň kvality života, a to zejména díky životu ve společenství, kontaktu a komunikaci a také díky rozvoji svých nadání,
- vytvořit nejlepší možné prostředí pro vlastní rozvoj, ve kterém lze současně posilovat schopnost spolupráce s druhými a s dětmi,
- zažívat jako rodiče a učitelé smysl ve všem, co děláme.
Lenka Podborská
Zakladatelka
Jmenuji se Lenka Podborská a v projektu Živé učení Pálava působím jako spoluzakladatelka a zároveň hlavní průvodkyně školkových dětí.
V roce 2007 jsem nastoupila jako učitelka mateřské školy v Brně. Několik let jsem studovala obor předškolní pedagogika a sbírala zkušenosti a kvalifikace v různých směrech pedagogiky. Hledala jsem ten svět, který by děti vedl ke svobodě prožitku, dal jim prostor zažívat svoje vnitřní kouzelné světy tady a teď, a být v bezpečí. Hodně mě oslovila pedagogika podle Franze Ketta, rozumím principům montessori a mám zkušenosti s projektovou prací/hrou podle Reggio Emilia.
Během studií a praxe ve školce již jako kvalifikovaná učitelka předškolní výchovy jsem se kotvila ve vlastním stylu a přístupu k dětem. Poskytovat prostor pro "živé učení" je ale ve státních školkách možné pouze v omezené míře, kvůli množství omezení a pravidel, které "výuka uzavřená ve čtyřech zdech" v sobě nese. Narodily se mi děti (Teodor 2013, Zoe 2016), přestěhovala jsem se do Šakvic. Můj způsob přístupu k dětem nyní rozvíjím mimo konvenční školky. Od roku 2014 působím v Klubu Šakvice pro malé a velké lidi. Pořádáme se skupinkou podobně naladěných tábory a projekty, které vrací dnešní děti k přírodě a k vnímání svého okolí jako celku, který nás přesahuje. K dalším projektům, na kterých jsem se v okolí podílela, patří lesní školka v Židlochovicích a Lesní škola a školka ve Vranovicích. Zásadní pro mě bylo setkání s lidmi v dětské skupině s montessori přístupem ve Velkých Pavlovicích. Nová cesta pro naše a Vaše děti - ,,Živé učení" - se objevila právě díky propojení zakladatelů v této skupině.
Kde se ve mně vzal vztah k živému učení?
Myslím, že mě hodně formovalo moje rané mládí. Narodila jsem se 20.5.1985 se jménem Lenka Srnková. Vyrůstala jsem ještě jako jedno z těch posledních šťastných svobodných dětí venku, v přírodě, v kukuřičném poli, v rozkvetlé louce, v bunkru na stromě a s břichem od asfaltu. :-) S partou dětí z naší a z vedlejší ulice, kde se dětský svět semkl k sobě a byl živoucím učením na cestě k dospívání. Po odchodu na studia do velkých měst se dětský smích z ulic vytrácel a v mé dospělosti už ho nikde v okolí nevídám v takové tvořivé formě. Ulice jsou prázdné, v parcích neplápolá každý pátek táborák, na který si děti samy nanosily dřevo těžko říct odkud. :-) Děti se odsunuly někam k obrazovkám a zahrádkám s vlastním grilem a bazénem. Doba se změnila. Volnost a tvořivost jsou ale pořád úžasné přístupy k životu. Mně osobně jsou bytostně vlastní a ráda je vašim dětem zprostředkuji, jak to jen bude možné.
Jak já chápu živé učení?
To nejlepší, co můžu jako průvodkyně dětem dát, je vést je k cíli, který si samy stanoví, pro který se nadchnou. Společně zjistit, jaké mají nápady a sny a provázet je na cestě k realizaci. Moje silná stránka je flexibilní akce tady-a-teď, umím efektivně využívat zdroje, které nabízí situace a okolí.
Zaměřuju se na tyto věci:
- podpora vnitřní motivace
- připravené prostředí
- důležitější než výsledek je proces učení
- učení motivované "děláním"
- podpora zvídavosti a tvořivosti dětí
- společná tvorba ve skupině dětí, hra, která vede k "opravdovému výsledku"
- kritické myšlení = věcně se ptát, hledat způsoby, zkoumat a zkoušet
Veronika Bryjová
Angličtina
Jmenuji se Veronika Bryjová. V Živém učení Pálava mám na starosti výuku angličtiny. Po 3 letech studia na Filozofické fakultě, obor učitelství, jsem se rozhodla odcestovat do Velké Británie. V Anglii jsem prožila jedno z nejkrásnějších období mého života. Na Faculty of Arts and Humanities v přímořském Portsmouthu jsem získala M.A. v Translation Studies a následně se vrhla na metodicko-pedagogický seminář pro výuku angličtiny CELTA v Oxfordu. V Oxfordu jsem pak roky žila a učila angličtinu jako cizí jazyk. K výuce dětí jsem se dopracovala díky své dceři Violce. Během našich společných hodin angličtiny využívám britskou metodiku a inspiruji se také waldorfskou pedagogikou. Ta dává důraz na zastoupení hudby. S dětmi mluvím od samého počátku autentickou angličtinou (jako rodilý mluvčí). V hodinách hodně zpíváme s doprovodem kytary a ukulele, hrajeme si s rýmy a říkankami. Slovní zásobu si upevňujeme prostřednictvím vizuálů a her. Děti anglický jazyk během hodin doslova nasávají a jejich schopnost porozumět a bezprostředně reagovat s každou hodinou roste. Hned od počátku si osvojují správnou výslovnost. Nezapomínáme ani na psaný projev a práci s anglickými písmeny. Angličtina je pro nás hrou, radostí, zábavou, ale i dobrým vnitřním pocitem z odvedené práce.
Jitka Judová
Průvodkyně ve školce
Jmenuji se Jitka Judová a jsem průvodkyní ve školce. S dětmi se potkáváme tři dny v týdnu.
Své dětství jsem prožila v Březí u Mikulova.V roce 2004 jsem se za prací a touhou poznat městský život přestěhovala do Brna, kde jsem žila 13 let. Nasbírala jsem zde spoustu zkušeností, jak osobních, tak především pracovních. Absolvovala jsem kurz asertivního jednání, které jsem mohla využít ve svém zaměstnání při vedení týmu a každodenní práci s lidmi.Rodina, přátelé a Pálava mě ale každý volný víkend lákala zpátky do rodného kraje. S příchodem dětí jsem se usadila zpět v Březí, kde momentálně žiji se svou rodinou už 7 let.Jsem maminkou dvou akčních kluků, kteří mě neustále zaměstnávají, díky tomu jsem si uvědomila, že práce s dětmi je to, co mě baví a naplňuje.
Jsem empatická, spravedlivá, trpělivá, zodpovědná, komunikativní a mám smysl pro humor.Mam ráda hudbu, hru na klavír, malování, výletování, přírodu a dobré jídlo..
Snažím se vytvářet pozitivní vztahy mezi dětmi, mnou i rodiči. Ukázat dětem, že s úsměvem jde všechno líp a že úsměv je ten nejkrásnější make -up.Baví mě vymýšlet dětem program a tvořit s nimi. Odměnou mi je vždy to, když vidím, že jsou šťastné.Vaše děti budu vždy podporovat v individuálním rozvoji a respektovat je.Chci, aby se děti do školky těšily, bylo jim se mnou a kamarády dobře, aby jsme spolu prožili radostné dny a přitom zkoumali svět.Chci být pro ně dobrým průvodcem v jejich nejkrásnějším období života..
Mgr. Nora Škorpíková
Kmenová průvodkyně 1. a 2. třídy
Jmenuji se Nora a jsem průvodkyně 1. a 2. třídy. Věřím, že svět je krásné místo a škola je jeho odrazem. Stejně jako moji žáci se i já ráda učím a objevuji nové věci, zkoumám a hraju si. Mám radost, když děti nalézají svoje talenty a svou jedinečnost a nejvíce se mi líbí, když své talenty spojí a vytvářejí společné projekty.
Snažím se dětem vytvořit prostor, kde mohou svobodně poznávat svět, hrát si, bádat, zkoumat přírodu, rozvíjet své schopnosti, spolupracovat s ostatními a uvědomovat si, že se mohou rozhodovat o svém vlastním učení a životě. Během studia na pedagogické fakultě (původně občanská výchova a český jazyk, později i Učitelství 1. stupně) jsem měla možnost trávit čas s dětmi jako chůva, táborová vedoucí a od roku 2010 i jako učitelka. Mám ráda dětský pohled na svět a jsem vděčná, že s dětmi můžu zažívat radost z učení a společného tvoření.
Na mé profesní cestě mě nejvíce ovlivnily:
Daltonský plán – naučila jsem se věřit dětem, že dokáží úžasné věci, když je učitel neruší
Hejného matematika – naučila mě rozvíjet radost z objevování a z úspěchu pro každého
Tvořivá škola – naučila mě rozvíjet "hlavu, ruku, srdce" a přivedla mě z 2. na 1. stupeň
Líný učitel – naučil mě nedávat "špatné známky" a rozvíjet podporující vzdělávání
Nová informatika - naučila mě experimentovat a tomu, že mi k životu v budoucnosti pomůže, když si rozvíjím dovednost učit se a nebojím se zkoušet nové cesty
Mgr. Eliška Hrubá
Kmenová průvodkyně 3. až 5. třída
Ahoj, jmenuji se Eliška Hrubá. Studovala jsem Speciální pedagogiku a výtvarnou výchovu a poté jsem se věnovala Sociální pedagogice a volnému času. Několik let jsem se věnovala Arteterapii s lidmi mentálním postižením na Charitě v Brně. Práce tímto směrem mě stále velice baví, ale cítím, že je čas na změnu. Mám za sebou kurzy arteterapie, kurz komunikace s klientem, práce s klientem v závislosti na rozvoji jeho dovedností, úvod do nenásilné komunikace, hranice v sociálních službách, úvod do krizové intervence a syndrom vyhoření. Většina kurzů byla v rámci mé práce na Charitě a věřím, že i díky nim mám o něco širší vhled do práce s lidmi (nejen dětmi) celkově. Mám také vlastní kurzy arteterapie pro děti, seniory i dospělé a pracuji v kroužcích s dětmi.
Zde jsem přišla na to, že má další cesta bude tímto směrem. V kroužcích s dětmi se věnuji různým činnostem, především tedy výtvarným. Avšak snažím se v kroužcích dát dětem i prostor pro aktuální témata kolem nás a informovat je hravou formou o tom, co se třeba děje nebo ukázat či vyzkoušet nové věci.
Mám velmi blízko k alternativnímu způsobu vzdělávání a proto jsem začala pátrat v těchto vodách. Myslím si, že dítě by mělo být ve škole především šťastné a potom lze předat informace snáze a jakkoliv. To mi ve škole chybělo a to bych dětem chtěla poskytnout, prostor pro jejich vyjádření, jejich myšlenky a zároveň možnost zjistit nové, zajímavé poznatky. Chtěla bych, aby děti tyto věci bavily a chtěly je zjišťovat. Mít radost ze školy není totiž nemožné.
Inka Chalupová
Průvodkyně ve školce
Jmenuji se Inka Chalupová, narodila jsem se 15.4.1984 a dětství jsem strávila v Dolních Dunajovicích. Vyučila jsem se kadeřnicí. Jsem máma dvou dětí nyní na rodičovské dovolené.
V roce 2007 jsem s tehdejším přítelem objevila touhu po cestování a poznání něčeho nového, tak jsme spolu odcestovali do Anglie. Tam jsem strávila 7 let a během nich jsem pracovala jako au-pair v rodině, která žila v malé vesničce nedaleko Univerzitního města Oxfordu. Rodina měla sedm dětí. Jelikož jsem odjížděla bez jakékoliv znalosti angličtiny a toužila jsem pokořit jayzkovou bariéru mezi námi, rozhodla jsem se začít studovat kurz angličtiny v Oxford Cherwell Valley college, při nímž jsem získala několik certifikátů. Starala jsem se a věnovala se dětem od dvou až do sedmi let věku. Zpět domů do České republiky jsem se vrátila v roce 2014. Než se mi narodil první syn, pracovala jsem jako dispečerka MKD a také jako hotelová recepční.
Miluji cestování, během pobytu v zahraničí jsem si splnila kromě jiných i můj veliký cestovatelský sen, měsíc jsem strávila v Malajsii. Tento pobyt mi kompletně změnil pohled na dnešní svět. Naučil mě skromnosti, pokoře k lidem i samotnému životu jako takovému. Cestování mě přivedlo i k fotografii. Ve volných chvílích fotografuji svou rodinu a hlavně mé dva malé syny. Baví mě s dětmi trávit čas v přírodě a cokoliv s nimi tvořit.
Katka Peřinová
Průvodkyně ve školce
Jmenuji se Katka Peřinová a jsem průvodkyní ve školce, kde se s dětmi potkávám už druhým rokem.
Vystudovala jsem střední veterinární školu a následně vysokou školu v oboru Technologie potravin. Díky tomu, že jsem se stala maminkou tří dětí, jsem zjistila, že čas strávený s dětmi mě velice baví. Začala jsem se zajímat, jak s dětmi laskavě a s respektem komunikovat. Načetla jsem si knihy, poslouchala podcasty, absolvovala kurz Respektovat a být respektován a vždy jsem se snažila z toho vybrat to nejlepší a funkční a hlavně jsem brala ohled na individualitu dětí.
Ráda trávím volný čas v přírodě, baví mě bylinky, zvířata, práce na zahradě, vaření, osobní rozvoj.
Věřím, že v každém dítěti je skryt nějaký potenciál a ráda je podpořím na jejich cestě poznání a objevování.
Tereza Chlebovská
Jsem Tereza, je mi 37 let a jsem dobrodruh. Jako malá jsem do slohové práce na téma "čím budu, až budu velká" napsala, že budu paní učitelkou. Život mě na 18 let zavál do zahraničí a já 10 let pracovala pro instituce EU, vdala se, založila rodinu a vybudovala si pohodlný život. S návratem do ČR přišel návrat ke kořenům a kruh se uzavřel, když jsem dostala nabídku pracovat v ŽUP. Děti mě každý den odzbrojují svou kreativitou, bezprostředností, moudrostí a radostí ze života. Učí mě žít tady a teď, vnímajíc svět všemi smysly. Já sama se je snažím inspirovat k přijetí zodpovědnost za svůj život, stejně tak jako k přijetí a plnému prožívání sebe sama a svých emocí. Využívám k tomu svou přirozenou citlivost a intuitivnost, podobně jako mé zkušenosti z coachingu, mentoringu a práce s myslí. (Jsem v pozici, kdy si vybírám plnit své dny jen tím, co mě baví, nebo co mi dává smysl. Tato prace splňuje obojí.)
Mgr. Jana Týmal Valoušková
Hudebně-dramatický kroužek
Jmenuji se Jana Týmal Valoušková a v Živém učení se budu s dětmi veselit v hudebně-dramatickém kroužku s názvem HuJeRa (hudba je radost).Již od mládí se má životní cesta ubírala po pedagogické pěšince. Nejprve jsem působila jako vedoucí hudebních a sportovních kroužků, během letních prázdnin jako instruktor, vedoucí i hlavní vedoucí na dětských táborech. Po gymnáziu jsem na PdF MU vystudovala obor český jazyk a hudební výchova pro SŠ. Dlouhodobý pobyt ve Velké Británii v oblasti Cotswolds mi přinesl mnohé, po návratu jsem ke svým dvěma oborům přidala ještě anglický jazyk pro ZŠ.V životě se řídím srdcem. Lidi mám velmi ráda. Stejně tak pozitivní, laskavou atmosféru. Samozřejmostí je pro mě aktivní, trpělivý a láskyplný přístup k dětem. Je mi vlastní touha neustále se učit a vzdělávat. Miluji pohyb, hudbu, folklor, ráda se každoročně podílím na projektu Ukliďme Česko, v poslední době se snažím své hudební aktivity propojovat i s dobročinností. Těším se velmi na dobrodružnou cestu v ŽUP, která právě začíná...
Antonín Tomek
Program SEEV
Jmenuji se Antonín Tomek a narodil jsem se ve znamení vodnáře.
Už přes 50 let žiju, jak nejlépe dovedu, poznávám, učím se, dělám chyby, hledám, nacházím. Vždy jsem byl velký snílek, romantická duše a optimista.
Už více jak 30 let pracuji s lidmi jako organizátor akcí, zážitkový pedagog, učitel, lektor osobního rozvoje, psychoterapeut. Mnoho let jsem působil jako organizátor akcí Hnutí Brontosaurus, ekopedagog na střediscích ekologické výchovy (Chaloupky, Lipka, Rozmarýnek), učitel na waldorfské škole v Brně, firemní lektor. Jako hlavní organizátor jsem vedl stovky akcí pro děti, mládež, školní třídy, rodiny, dospěláky, pedagogy, další organizátory, firemní a jiné týmy.
V současné době učím externě na filozofické fakultě MU zážitkovou pedagogiku a prožitkovou terapii, osobnostní a sociální výchovu. Hlavní pracovní náplní jsem průvodce krajinou duše a osobní změnou, regresní terapeut.
Prošel jsem mnoha životními těžkostmi, jejichž překonání mě přivedlo k hlubší práci na sobě, odkrývání souvislostí, pochopení smyslu, nalezení vlastního poslání, napojení a dar vnímání.
Věřím v univerzální (vesmírnou, božskou) energii v nás i kolem nás, v lepší svět. Vždy jsem se snažil inspirovat druhé a předávat jim to nejlepší, co ve mně je, co umím a čemu věřím. Vším, co dělám, se snažím pomáhat dospělým i dětem objevovat, znovu rozsvěcovat a šířit dál jejich vnitřní světlo.
Více o mě najdete zde: https://www.osobnizmena.cz/moje-zivotni-zkusenosti/
Lenka Pavlíčková
Kroužek Knihohrátky
Jmenuji se Lenka Pavlíčková a v Živém učení vedu odpolední kroužek KNIHOHRÁTKY.
V kroužku se s dětmi snažíme rozvíjet především představivost, která je nezbytná pro úspěšné učení dětí. K rozvoji představivosti využíváme pohádky, příběhy, hry i ruční tvoření.
V rámci celoživotního vzdělávání jsem absolvovala program Studium pro asistenta pedagoga na Pedagogické fakultě v Brně, kde mě velmi oslovil předmět Didaktické metody v alternativní pedagogice. Načerpala jsem zde spoustu inspirace, setkala se s intuitivní pedagogikou a Montessori přístupem. Jsem nakloněna názoru, že pro snadnější učení, dlouhodobější zapamatování a utváření souvislostí je důležité propojování mozkových hemisfér. Tedy učení v pohybu, používání edukativních pomůcek, exkurze, zážitky, spojitost učení s reálným životem.
Děti se živí tím, čím jsou obklopovány. Dopřejme jim tedy především laskavost, pobyt v přírodě, podnětné předměty i prožitky k formování jejich individuality. Věřím, že když se cokoliv dělá s láskou a nadšením, probouzí to zájem u ostatních. Mojí vášní je hraní stolních her zaměřených na rozvoj osobnosti a s radostí je šířím světem dál. Mám ráda příběhy a pohádky, jež mě nepřestávají udivovat. Vstupuji s nimi společně s dětmi do světa fantazie a stále v nich nalézám známá i nová životní moudra.
KNIHOHRÁTKY - CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY.
Těším se na setkávání s dětmi. A kdo ví? Možná po té cestě potkáme i skřítky v lese, protože sama věřím, že se tam někde schovávají.
Martina Hoffmanová
průvodkyně ve školce
Jmenuji se Martina Hoffmanová, narodila jsem se v Brně, a když se mě dospěláci v dětství ptali, co budu dělat, až budu velká, odpovídala jsem, že chci být paní učitelka ve školce. Linka k tomuto povolání nebyla v průběhu dospívání přímá, ale práce s dětmi mě provázela v různých formách v podstatě odjakživa. :) Na střední škole jsem u Komety trénovala děti plavání, spolupořádala příměstské tábory, hlídala jsem a doučovala děti angličtinu. V rámci letních prázdnin při studiu na filozofické a pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a zejména také po studiu při půlročním pobytu s partnerem u jeho rodiny v USA si mě prakticky vždy přitáhla práce soukromé chůvy. Od ledna roku 2014 následoval půl rok v Turecku, kde jsme pracovali na soukromé základní škole jako lektoři angličtiny. To bylo velké dobrodružství, které přineslo spoustu zážitků a zkušeností. V té době se v ČR začaly objevovat první lesní kluby a lesní mateřské školy a já se pro jejich přístup k předškolnímu vzdělávání velmi nadchla. Po plánovaném návratu do ČR jsem byla tedy velmi šťastná, když jsem se na této formě bytí s dětmi mohla podílet v Lesním klubu Lesní skřítci v Bílovicích nad Svitavou. Práce s dětmi jako jejich průvodkyně a spolupráce s ostatními průvodci a rodiči dětí se stala mou srdcovou záležitostí. V té době jsem se účastnila několika vzdělávacích kurzů v Montessori pedagogice, nebo v rámci nabídky vzdělávání Asociace lesních mateřských škol a hledala svou vlastní cestu také díky další literatuře v oblasti pedagogiky a osobního rozvoje. Na konci roku 2015 se narodila naše první dcera a cesta mateřstvím mě vedla zajímat se o celostní péči o rodiny nejen v době po porodu. Díky tomu jsem se později naučila techniku Zavinování, kterou je mi ctí provázet ženy nejen po porodu. Zároveň jsem při mateřské s dcerou a později i se synem pořádala v Lesních skřítcích klubík pro mámy s dětmi a stala jsem se také členkou rady spolku Lesních skřítků, spoluorganizovala jsem různé akce. V době lockdownů se mou další vášní mimo péči o rodinu, dům a zahradu (tehdy právě v Bílovicích nad Svitavou), stala výroba svíček. Nejdříve jen pro sebe, potom pro své blízké a známé, později jsem začala svou tvorbu nabízet k prodeji. Bavilo mě předávat si dovednost výroby svíček s dalšími kamarádkami, a tak jsem pořádala svíčkové "přástky" u nás doma. Z toho se opět vyvinuly workshopy pro dospělou i dětskou veřejnost, které mě baví pravidelně nabízet. Miluji důvěřovat životu a tichému, klidnému vedení srdce. Nepřestane mě dojímat, na jaká překrásná místa a za jakými nádhernými lidmi mě průběžně vede. A tak se i minulý rok stalo, že nám společně s manželem přišel impuls přesunout se do této silné krajiny Pálavy, která nás už mnoho let k sobě pravidelně volala, a pokračovat v tvoření domova zde. Byli jsme vděční, když se naše děti měly možnost připojit do školky a školy Živého učení a mám nyní velikou radost, že já také mohu být součásti této smysluplné komunity nejen jako rodič, ale i jako průvodkyně ve školce. Ať už při zavinování, svíčkových workshopech nebo při bytí s dětmi, baví mě vytvářet prostor klidu, kde stačí být sám sebou, kde se můžeme spojit se svou vnitřní inspirací a tu pak projevit a zapojit v souhře s ostatními ve vnějším světě. Těším se, jak společně porosteme a co pěkného spolu vytvoříme a zažijeme.
Vojtěch Šíp
průvodce dědeček Vojta
Narodil jsem se v roce 1953 a vystudoval stavební inženýrství. My, stavební technici, jsme struční :-), takže: Postavil jsem domek nedaleko Pálavy. Mám 5 vnoučat, velikou zahradu a zatím chuť, trochu času i sil podělit se i s Vašimi dětmi o radosti z doby skautování. Myslím, že společně můžeme nabídnou dětem jiné prožitky než televizi, chytrý mobil apod. V ŽUP působím od ledna 2021 jako dědeček. S úsměvem Vojta
Michaela Černá
Příprava pokrmů
V Živém učení se zabývám přípravou stravy pro naše děti a tato činnost mě velmi baví a naplňuje.
Vystudovala jsem střední průmyslovou školu, obor železniční doprava a přeprava. Dlouhá léta jsem pracovala jako průvodčí na mezinárodních vlacích a díky práci na železnici jsem měla možnost vlakem procestovat velkou část Evropy. Mimo jiné jsem pracovala například v zubní ordinaci. Způsobem stravování jsem se, více do hloubky, začala zabývat už na konci střední školy, kdy jsem se nějakou dobu intenzivněji věnovala fitness a stravování sportovců. Po porodu první dcery jsem postupně přešla na makrobiotiku a tento způsob stravování mi velmi vyhovoval. Nejen že jsem se cítila skvěle, ale úplně mi zmizel ekzém, kterým jsem trpěla nepravidelně už od dětství. Z makrobiotiky nyní uplatňuji jen některé zásady a už ji nedodržuji tak striktně.
Nejraději vařím z domácích regionálních surovin, nejlépe typických pro konkrétní roční období. Příprava jídel je pro mě alchymie a nejdůležitější ingrediencí pro přípravu jakéhokoliv jídla je láska.
Eliška Lukonchik
mentorka Živého učení
Spoluzakladatelka a šest let i ředitelka Sdružené školy Brno, z.ú., která byla postavena primárně na konceptu E. Lukonchik.
Tento koncept, uplatněný i v naší škole Živé učení Pálava, zohledňuje trojročí v dětském vývoji, které využívají i další metodiky jako např. metodika Marie Montessori. Do konceptu jsou významně přeneseny i Eliščiny zkušenosti a poznatky z oblasti kineziologie, která je její profesní oblastí. Vše je doplněno zkušenostmi získanými při vzdělávání syna v režimu individuálního vzdělávání, který je nyní v 8. třídě ZŠ.
V celkovém pohledu se jedná o koncept inovativního vzdělávání, rozdělený na 1. - 3. třídu, 4. - 6. třídu a 7. - 9. třídu, postavený na správném načasování zájmu a motivace dítěte, které vycházejí z jeho vlastní volby, v jasně nastavených pravidlech, podporovaném tvořivými inspiracemi ze strany průvodce a jeho intuitivním přístupem ke každé individualitě.
Jejím heslem je "Svoboda být sám sebou."