Náš tým


Jan Hrnčíř (zakladatel a průvodce v jurtě)
Jmenuji se Jan Hrnčíř, narodil jsem se 1.6.1975 a své dětství jsem strávil v Podpálaví v Dolních Dunajovicích.
Abych lépe osvětlil důvody, které mě vedly stát se spoluzakladatelem projektu "Živé učení Pálava", dovolím si zde uvést pár milníků svého života: V 90. letech jsem pobýval převážně v zahraničí. Můj první delší pobyt jsem strávil v mírových misích v Bosně a Hercegovině, kde jsem pobýval celkem 14 měsíců. Poté jsme se s přítelkyní Ilonou odstěhovali na téměř 3 roky do Spojených států. Po přelomu tisíciletí, jsem stále cestoval a hledal životní cestu/ukotvení. Podle toho jsem také volil destinace jako je Asie, Jižní Amerika nebo ostrovy Oceánie. V této době jsme měli s přítelkyní zázemí v Praze, kde jsem postupně založil několik realitních společností. Začali jsme navazovat kontakty a přátelské svazky v oblasti muziky, filmu a nejrůznějších forem vzdělávání. Organizovali jsme různá hudební nebo divadelní představení pro školy a školky, vydali jsme několik CD, např. album Vykvetly květy Pjéra la Še'ze. Natočili jsme také celovečerní dokumentární film o svobodě, sebeurčení a právu na zdraví pod názvem Rok konopí. V posledních letech jsme pomohli na svět poslechovému CD Buddhovy rozpravy nebo sbírce básní moravského básníka Milana Spišáka.
S narozením první dcery jsem se postupně více a více začal věnovat přirozenému rodičovství a výchově. Prošel jsem řadou praktických kurzů a seminářů. Děti samotné mě postupně vracely k tomu, co dnes považuji za podstatné, tedy bytí v přítomném okamžiku a vnímání sebe jako součásti celku. Díky této změně jsme se rozhodli vrátit zpět do místa svého narození s plným pochopením důvodů, proč se člověk rodí právě tam kde se rodí. Pálava je nádherným místem k životu a je zde vše, co je třeba. Zvolili jsme Klentnici (rodiště mé přítelkyně) a začali jsme stavět přírodní soběstačný dům - "Opido", pořádali tábory, postavili jurtu, sázeli staré odrůdy ovocných stromů, podíleli se na obnově starých Klentnických sadů a nejrůznějšími způsoby jsme se snažili a snažíme obnovovat zdravé vztahy a přírodní prostředí v místě, kde žijeme a hospodaříme. To vše vždy za hojné účasti dětí z širokého okolí.
Založení školy a školky "Živé učení Pálava" bylo tedy jen přirozeným vyústěním našich životních zkušeností a snahy dopřát nejen našim dětem přirozený vstup do světa dospělých. "Přirozeným" mám na mysli tyto jednoduché principy:
- Mám chuť učit se a od dospělých to odkoukávám. Zároveň se cítím bezpečně, když chci, aby mi dospělí s něčím pomohli, nebo mě něco naučili.
- Mám svoje tempo a priority, dospělí to respektují a dovolí mi rozvíjet to, co mě baví, nebo to, co potřebuji, abych se v tom dospěláckém světě vyznal.
- Cítím lásku a jsem moc šťastný, když ji mohu přijímat i ze svého okolí.
- Hledám, co mě naplňuje, a čím bych jednou mohl být, je skvělé když mi s tím dospělí pomáhají, vím ale, že rozhodnutí je jenom na mně.
Mým cílem je, aby se děti v naší "škole" takto cítily, aby z nich vyrůstaly plnohodnotné lidské bytosti, přijímající sebe i své okolí.

Eva Vavřínová (zakladatelka)
Jmenuji se Eva Vavřínová a jsem spoluzakladatelkou nově vznikajícího projektu "Živé učení Pálava". Je to pro mě přirozený krok na cestě osobního růstu, který odstartovalo narození mé dcery. Intenzivně jsem studovala různé přístupy k výchově dětí a na samém začátku mě nejvíce ovlivnila kniha "Vychováváme děti a rosteme s nimi" od Naomi Aldort. Následně přišel koncept "Respektovat a být respektován" manželů Kopřivových a kol. a "Nevýchova" Katky Králové.
Pro můj přístup ke vzdělávání dětí byla průlomová účast na mezinárodním montessori kongresu v Praze, kde jsem poznala jakou sílu má skupina lidí s otevřeným srdcem a touhou po celosvětovém míru a radostném životu pro všechny (nejen) děti. Filozofií Marie Montessori jsem se poté začala intenzivněji zabývat, absolvovala jsem 3 týdenní asistentský kurz pro věk 3-6 let akreditovaný Mezinárodní montessori asociací (AMI), dále 5-víkendový prožitkový seminář "Montessori pedagogika pro MŠ" akreditovaný MŠMT v Montessori vzdělávacím rodinném centru v Brně a inspirovala se v dalších montessori školkách či dětských skupinách v Brně. A neustále ke mně přichází další, vnitřně se mnou rezonující, poznatky o potřebách dnešních dětí i nás dospělých (velkých dětí), především prostřednictvím seminářů a kurzů intuitivní pedagogiky pod vedením Thomase Pedroliho, Dietra Schwarze a dalších výjimečných osobností.
Z důvodu absence zařízení pro děti, které by bylo dětem šité na míru a umožňovalo jim maximálně využít svůj přirozený potenciál, jsem před dvěma lety založila dětskou skupinu Klíček k radosti ve Velkých Pavlovicích pro děti od 3 let do zahájení školní docházky. Základ zde tvoří vzájemný respekt mezi všemi zúčastněnými, který podtrhuje filozofie Marie Montessori s využitím jí navržených pomůcek pro přirozené vzdělávání dětí a jejich rozvoj. Významný prostor je věnován také pobytu venku a propojování dětí s okolní přírodou. Mým záměrem je, aby zde děti byly šťastné, spokojené, a aby získaly pevný základ k životu ve spojení s přírodou, okolním světem i ostatními lidmi, aby poznaly svou jedinečnost a také to, že každé další dítě i dospělý je jedinečný něčím jiným.
Živé učení Pálava je pro mě pokračováním cesty k růstu, kterou můžeme jít společně v co největší možné svobodě, otevřenosti a radosti. Jsem totiž přesvědčená, že je nejenom možné, ale hlavně nutné
- vychovávat bez trestů,
- mít a žít jako učitel a rodič vysokou úroveň kvality života, a to zejména díky životu ve společenství, kontaktu a komunikaci a také díky rozvoji svých nadání,
- vytvořit nejlepší možné prostředí pro vlastní rozvoj, ve kterém lze současně posilovat schopnost spolupráce s druhými a s dětmi,
- zažívat jako rodiče a učitelé smysl ve všem, co děláme.

Lenka Podborská (zakladatelka a průvodkyně pro školku a předškoláky)
V roce 2007 jsem nastoupila jako učitelka mateřské školy v Brně. Několik let jsem studovala obor předškolní pedagogika a sbírala zkušenosti a kvalifikace v různých směrech pedagogiky. Hledala jsem ten svět, který by děti vedl ke svobodě prožitku, dal jim prostor zažívat svoje vnitřní kouzelné světy tady a teď, a být v bezpečí. Hodně mě oslovila pedagogika podle Franze Ketta, rozumím principům montessori a mám zkušenosti s projektovou prací/hrou podle Reggio Emilia.
Během studií a praxe ve školce již jako kvalifikovaná učitelka předškolní výchovy jsem se kotvila ve vlastním stylu a přístupu k dětem. Poskytovat prostor pro "živé učení" je ale ve státních školkách možné pouze v omezené míře, kvůli množství omezení a pravidel, které "výuka uzavřená ve čtyřech zdech" v sobě nese. Narodily se mi děti (Teodor 2013, Zoe 2016), přestěhovala jsem se do Šakvic. Můj způsob přístupu k dětem nyní rozvíjím mimo konvenční školky. Od roku 2014 působím v Klubu Šakvice pro malé a velké lidi. Pořádáme se skupinkou podobně naladěných tábory a projekty, které vrací dnešní děti k přírodě a k vnímání svého okolí jako celku, který nás přesahuje. K dalším projektům, na kterých jsem se v okolí podílela, patří lesní školka v Židlochovicích a Lesní škola a školka ve Vranovicích. Zásadní pro mě bylo setkání s lidmi v dětské skupině s montessori přístupem ve Velkých Pavlovicích. Nová cesta pro naše a Vaše děti - ,,Živé učení" - se objevila právě díky propojení zakladatelů v této skupině.
Kde se ve mně vzal vztah k živému učení?

Myslím, že mě hodně formovalo moje rané mládí. Narodila jsem se 20.5.1985 se jménem Lenka Srnková. Vyrůstala jsem ještě jako jedno z těch posledních šťastných svobodných dětí venku, v přírodě, v kukuřičném poli, v rozkvetlé louce, v bunkru na stromě a s břichem od asfaltu. :-) S partou dětí z naší a z vedlejší ulice, kde se dětský svět semkl k sobě a byl živoucím učením na cestě k dospívání. Po odchodu na studia do velkých měst se dětský smích z ulic vytrácel a v mé dospělosti už ho nikde v okolí nevídám v takové tvořivé formě. Ulice jsou prázdné, v parcích neplápolá každý pátek táborák, na který si děti samy nanosily dřevo těžko říct odkud. :-) Děti se odsunuly někam k obrazovkám a zahrádkám s vlastním grilem a bazénem. Doba se změnila. Volnost a tvořivost jsou ale pořád úžasné přístupy k životu. Mně osobně jsou bytostně vlastní a ráda je vašim dětem zprostředkuji, jak to jen bude možné.
Jak já chápu živé učení?
To nejlepší, co můžu jako průvodkyně dětem dát, je vést je k cíli, který si samy stanoví, pro který se nadchnou. Společně zjistit, jaké mají nápady a sny a provázet je na cestě k realizaci. Moje silná stránka je flexibilní akce tady-a-teď, umím efektivně využívat zdroje, které nabízí situace a okolí.
Zaměřuju se na tyto věci:
- podpora vnitřní motivace
- připravené prostředí
- důležitější než výsledek je proces učení
- učení motivované "děláním"
- podpora zvídavosti a tvořivosti dětí
- společná tvorba ve skupině dětí, hra, která vede k "opravdovému výsledku"
- kritické myšlení = věcně se ptát, hledat způsoby, zkoumat a zkoušet
Veronika Bryjová (angličtina)

Jmenuji se Veronika Bryjová. V Živém učení Pálava mám na starosti výuku angličtiny. Po 3 letech studia na Filozofické fakultě, obor učitelství, jsem se rozhodla odcestovat do Velké Británie. V Anglii jsem prožila jedno z nejkrásnějších období mého života. Na Faculty of Arts and Humanities v přímořském Portsmouthu jsem získala M.A. v Translation Studies a následně se vrhla na metodicko-pedagogický seminář pro výuku angličtiny CELTA v Oxfordu. V Oxfordu jsem pak roky žila a učila angličtinu jako cizí jazyk. K výuce dětí jsem se dopracovala díky své dceři Violce. Během našich společných hodin angličtiny využívám britskou metodiku a inspiruji se také waldorfskou pedagogikou. Ta dává důraz na zastoupení hudby. S dětmi mluvím od samého počátku autentickou angličtinou (jako rodilý mluvčí). V hodinách hodně zpíváme s doprovodem kytary a ukulele, hrajeme si s rýmy a říkankami. Slovní zásobu si upevňujeme prostřednictvím vizuálů a her. Děti anglický jazyk během hodin doslova nasávají a jejich schopnost porozumět a bezprostředně reagovat s každou hodinou roste. Hned od počátku si osvojují správnou výslovnost. Nezapomínáme ani na psaný projev a práci s anglickými písmeny. Angličtina je pro nás hrou, radostí, zábavou, ale i dobrým vnitřním pocitem z odvedené práce.


Bc. Iva Šuláková, DiS. (hlavní průvodkyně ve školce)
Od svých patnácti let se věnuji v různých organizacích práci s dětmi, která mě moc baví a naplňuje. Děti jsou křehká stvoření a potřebují vhodné prostředí i "vedení". To byl jeden z důvodů proč jsem během posledních let dálkově vystudovala bakaláře Speciální pedagogiky se zaměřením na etopedii. Zajímá mě co, kdo a jak ovlivňuje chování dětí a jak se s tím dá pracovat, protože si myslím, že s každým se dá pracovat, jen je potřeba zjistit jak. Obvykle to není jednoduché, ale pokud se zaměříme na člověka (dítě) a snažíme se ho vnímat a chápat, cesta se objeví. Chce to hlavně čas a někdy více vytrvalosti. A tohle bohužel postrádám v našich státních zařízeních. Ne všude, ale ve většině škol a školek.
Také samozřejmě chápu, že na to ten prostor ani nemají. Proto mě tak zaujalo Živé učení Pálava, kde mají děti šanci jít tou svojí cestou, tím svým způsobem a nemusí se cítit divní, jiní... zkrátka mohou být více svobodní. Praxi v práci s dětmi mám spíše "volnočasovou". Od svých patnácti let jsem v rámci Junáku (Junák svaz skautů a skautek ČR) vedla družiny a později oddíly dětí, spoluorganizovala vícedenní výpravy a tábory. Po studiích jsem se v rámci společenství křesťanů (Evangelikální společenství Brno) věnovala práci s mládeží (13-17 let), následně pak práci v besídkách pro děti věk. skupiny 3-6 let. Posledních 5 let se věnuji především svým dětem.

Mgr. Andrea Stachová (hlavní průvodkyně ve škole)
Jmenuji se Andrea Stachová a v Živém učení Pálava působím od září 2021 jako průvodkyně dětí prvního ročníku školy.
Celý svůj život jsem spoutaná s Mikulovskem. Již při studiu střední školy jsem se věnovala vedení dětí. I když mě můj profesní život určitou dobu směřoval spíše k obchodu a práci s dospělými, stále jsem se vracela různými cestičkami k dětem a práci s nimi. Pedagogické zkušenosti jsem získala na Soukromé hotelové škole Mikulov. Na rodičovské dovolené jsem se věnovala jak dětem svým, tak dětem v klubu dětí a maminek v Březí. Organizovala jsem výtvarné dílničky, výlety, hry, plavání a pod. Po rodičovské dovolené jsem nastoupila do pojišťovny, kde jsem strávila devět let. Práce byla zajímavá, nicméně jsem se utvrdila, že se skutečně chci vydat jiným směrem. Následně jsem vystudovala ve Zlíně celoživotní vzdělávání a navazující sociální pedagogiku. V Živém učení Pálava od září 2021 působím jako průvodce dětí mezi šestým a sedmým rokem. Blízká je mi myšlenka Pestalozziho, že výchova, rozvoj a učení dětí, a nejen dětí, by se měla soustředit na tři základní pilíře. Ty jsou hlava, srdce a ruce. Doufám a věřím, že budeme s dětmi na sebe vzájemně příznivě působit, učit se a rozvíjet svůj vnitřní přirozený potenciál.

Jindřiška urbánková
Jmenuji se Jindřiška Urbánková. V letošním roce jsem dovršila věk 51 let. Moc se těším, co mi přinese druhá polovina mého žití včetně nových začátků. V současné době žiji v malé vesnici u Znojma, která se jmenuje Dyjákovičky.
ČÍM SE ŽIVÍM?
V posledních 18 letech se živím povoláním Kosmetička -Pedikérka a posledních 5 let jsem zároveň lektor pro kosmetické a pedikérské kurzy.
JAK TO MÁM SE VZTAHEM K DĚTEM?
Jelikož jsem již babička 4 vnoučat a nesmírně si tuto roli užívám tak se nebojím o sobě říci, že k dětem mám velmi kladný vztah. A to nejen k mým ale i ostatním dětem. Ráda pomáhám dětem rozvíjet jejich potenciál a zároveň se snažím o to, aby se uměly samostatně projevit. V praxi jsem pracovala s dětmi od roku 2000 do roku 2008 ve věku 5 až 8 let jako trenér v házené minižaček a taktéž jsem v tomto období spolupracovala s Domem dětí a mládeže ve Veselí nad Moravou odkud pocházím a vedla jsem tam kroužky pohybových her pro děti. Práce s dětmi mě nesmírně baví a naplňuje.
MÉ ZÁJMY A ZÁLIBY
Hodně ráda čtu hlavně naučnou literaturu. Velmi ráda maluji a tvořím dekorace, zpěv je moje největší záliba a začínám se učit vyrábět šperky pomocí cínu a drátků. Jako kosmetička ráda experimentuji, takže vařím mýdla, vyrábím oleje a experimentuji s výrobou krémů. Velmi ráda se zdržuji v přírodě, kde odpočívám a nabírám sílu.

Hanka Fajmonová
Jmenuji se Hanka Fajmonová a v Živém učení trávím jeden den v týdnu s předškoláky při edukačních hodinách, které probíhají formou projektových dní.
Odjakživa jsem tíhla k práci s dětmi, a tak jsem v roce 2006 nastoupila na střední pedagogickou školu do Znojma, kde jsem studovala obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Během střední školy jsem působila na DDM v Mikulově, kde jsem s radostí provázela děti ve výtvarných a tanečních kroužcích. V roce 2009 jsem nastoupila na Jihočeskou univerzitu a rozšířila si tak dosavadní dovednosti v oboru Učitelství pro mateřské školy. V roce 2012 jsem nastoupila do mateřské školy v Šakvicích, kde jsem zaměstnaná dodnes. Pracovala jsem 5 let, než jsem se stala mámou a vydala se na úplně novou cestu životem, která mi postupně odkrývá různé alternativy v přístupu k životu, dětem, i mě samotné. Když nastoupila dcerka do Živého učení, začala jsem do něj docházet i já. V přístupu k dětem se řídím srdcem a pocitem. Načetla jsem různéknihy o výchově už ve školních dobách, k některým jsem se vrátila s věkem mých dětí, několik inspirativních lidí sleduji i nyní. Nedržím se jednoho konkrétního konceptu,každý ve mně něco zanechává a já tomu nechávámvolný průběh. Mám radost když se děti smějí a přeji si, ať je jejich dětství skutečně prožité.

Žaneta Bartová
Vystudovala obor varhany na brněnské konzervatoři a dále na Akademii múzických umění v Praze. Své vzdělání si doplnila na studijní stáži na Sweelinckově konzervatoři v Amsterdamu a na četných interpretačních kurzech doma i v zahraniční.
Vedle hudební spolupráce s komorními a sborovými tělesy se organizačně podílela na významných hudebních festivalech a vzdělávacích projektech jako například Letní slavnosti staré hudby v Praze, Academie de Sablé à Prague, Academie Versailles nebo Lednicko-valtický hudební festival. Již od dob studií se soustavně věnuje pedagogické činnosti. 11 let vyučovala na ISMFA Prague, kde vedla hudební ateliéry pro nejmenší a věnovala se výuce klavíru u dětí předškolního věku. Od roku 2019 vyučuje obory hra na klavír a hra na varhany při Základní umělecké škole v Mikulově, kde také působí jako klavírní korepetitorka.

Petr Dohnal
Ahoj, jmenuji se Petr Dohnal. Velkou část svého života jsem věnoval sportu a pohybu. Konkrétně bojové umění a cvičení s kettlebelly mě nadchlo natolik, že jsem svou cestu směřoval na fakultu sportovních studií MU v Brně. Během studia oboru trenérství jsem založil sportovní centrum v Mikulově, kde pomáháme dospělým si plnit své sny v oblasti pohybu, zdraví a kondice. Také organizuji mikulovský zavod Iron Heart a pořádám příměstské tábory pro děti. Mou hlavní náplní je především provázení dětí Cestou bojovníka.
Zde se snažím u dětí vytvořit pozitivní vztah k pohybu, učíme se brazilské jiu jitsu, gymnastiku, posilovat, ručkovat a zdolávat překážky. Ovšem stejný důraz kladu na rozvoj mysli a ducha. Bojovník je v mých očích hrdinou, který využívá svou sílu ušlechtilým způsobem, pomáhá slabším, dělá dobré skutky, je aktivní, odpovědný a přínosný pro skupinu či společnost. Své chování opírá o zvnitřněné hodnoty a smysl života, dokáže také zvládat své emoce, reflektovat své chování, komunikovat a spolupracovat. To vše se snažím dětem více přiblížit a nechat je prožít pomocí her, cvičení, rituálů a kruhů. S dětmi se také pravidelně zapojujeme do různých dobročinných aktivit.
Při své práci čerpám zkušenosti nejen ze sportu, ale také z absolvovaného výcviku mediátora s principy nenásilné komunikace, kurzu Být respektován, modelu práce s dětmi Kids'Skills a kurzy ze zážitkové pedagogiky.
V současné době studuji sociální práce na fakultě v Olomouci a jsem frekventant komplexního psychoterapeutického výcviku SF.
Vojtěch Šíp (průvodce dědeček Vojta)

Narodil jsem se v roce 1953 a vystudoval stavební inženýrství. My, stavební technici, jsme struční :-), takže: Postavil jsem domek nedaleko Pálavy. Mám 5 vnoučat, velikou zahradu a zatím chuť, trochu času i sil podělit se i s Vašimi dětmi o radosti z doby skautování. Myslím, že společně můžeme nabídnou dětem jiné prožitky než televizi, chytrý mobil apod. V ŽUP působím od ledna 2021 jako dědeček. S úsměvem Vojta

Eliška Lukonchik (mentorka Živého učení)
Spoluzakladatelka a šest let i ředitelka Sdružené školy Brno, z.ú., která byla postavena primárně na konceptu E. Lukonchik.
Tento koncept, uplatněný i v naší škole Živé učení Pálava, zohledňuje trojročí v dětském vývoji, které využívají i další metodiky jako např. metodika Marie Montessori. Do konceptu jsou významně přeneseny i Eliščiny zkušenosti a poznatky z oblasti kineziologie, která je její profesní oblastí. Vše je doplněno zkušenostmi získanými při vzdělávání syna v režimu individuálního vzdělávání, který je nyní v 8. třídě ZŠ.
V celkovém pohledu se jedná o koncept inovativního vzdělávání, rozdělený na 1. - 3. třídu, 4. - 6. třídu a 7. - 9. třídu, postavený na správném načasování zájmu a motivace dítěte, které vycházejí z jeho vlastní volby, v jasně nastavených pravidlech, podporovaném tvořivými inspiracemi ze strany průvodce a jeho intuitivním přístupem ke každé individualitě.
Jejím heslem je "Svoboda být sám sebou."