Náš tým

Současný tým

Jan Hrnčíř
Zakladatel a průvodce v jurtě
Jmenuji se Jan Hrnčíř, narodil jsem se 1.6.1975 a své dětství jsem strávil v Podpálaví v Dolních Dunajovicích.
Abych lépe osvětlil důvody, které mě vedly stát se spoluzakladatelem projektu "Živé učení Pálava", dovolím si zde uvést pár milníků svého života: V 90. letech jsem pobýval převážně v zahraničí. Můj první delší pobyt jsem strávil v mírových misích v Bosně a Hercegovině, kde jsem pobýval celkem 14 měsíců. Poté jsme se s přítelkyní Ilonou odstěhovali na téměř 3 roky do Spojených států. Po přelomu tisíciletí, jsem stále cestoval a hledal životní cestu/ukotvení. Podle toho jsem také volil destinace jako je Asie, Jižní Amerika nebo ostrovy Oceánie. V této době jsme měli s přítelkyní zázemí v Praze, kde jsem postupně založil několik realitních společností. Začali jsme navazovat kontakty a přátelské svazky v oblasti muziky, filmu a nejrůznějších forem vzdělávání. Organizovali jsme různá hudební nebo divadelní představení pro školy a školky, vydali jsme několik CD, např. album Vykvetly květy Pjéra la Še'ze. Natočili jsme také celovečerní dokumentární film o svobodě, sebeurčení a právu na zdraví pod názvem Rok konopí. V posledních letech jsme pomohli na svět poslechovému CD Buddhovy rozpravy nebo sbírce básní moravského básníka Milana Spišáka.
S narozením první dcery jsem se postupně více a více začal věnovat přirozenému rodičovství a výchově. Prošel jsem řadou praktických kurzů a seminářů. Děti samotné mě postupně vracely k tomu, co dnes považuji za podstatné, tedy bytí v přítomném okamžiku a vnímání sebe jako součásti celku. Díky této změně jsme se rozhodli vrátit zpět do místa svého narození s plným pochopením důvodů, proč se člověk rodí právě tam kde se rodí. Pálava je nádherným místem k životu a je zde vše, co je třeba. Zvolili jsme Klentnici (rodiště mé přítelkyně) a začali jsme stavět přírodní soběstačný dům - "Opido", pořádali tábory, postavili jurtu, sázeli staré odrůdy ovocných stromů, podíleli se na obnově starých Klentnických sadů a nejrůznějšími způsoby jsme se snažili a snažíme obnovovat zdravé vztahy a přírodní prostředí v místě, kde žijeme a hospodaříme. To vše vždy za hojné účasti dětí z širokého okolí.
Založení školy a školky "Živé učení Pálava" bylo tedy jen přirozeným vyústěním našich životních zkušeností a snahy dopřát nejen našim dětem přirozený vstup do světa dospělých. "Přirozeným" mám na mysli tyto jednoduché principy:
- Mám chuť učit se a od dospělých to odkoukávám. Zároveň se cítím bezpečně, když chci, aby mi dospělí s něčím pomohli, nebo mě něco naučili.
- Mám svoje tempo a priority, dospělí to respektují a dovolí mi rozvíjet to, co mě baví, nebo to, co potřebuji, abych se v tom dospěláckém světě vyznal.
- Cítím lásku a jsem moc šťastný, když ji mohu přijímat i ze svého okolí.
- Hledám, co mě naplňuje, a čím bych jednou mohl být, je skvělé když mi s tím dospělí pomáhají, vím ale, že rozhodnutí je jenom na mně.
Mým cílem je, aby se děti v naší "škole" takto cítily, aby z nich vyrůstaly plnohodnotné lidské bytosti, přijímající sebe i své okolí.

Mgr. Nora Ledňáčková
Kmenová průvodkyně 2. a 3. třídy
Jmenuji se Nora Ledňáčková a jsem průvodkyně 3. a 5. třídy. Věřím, že svět je krásné místo a škola je jeho odrazem. Stejně jako moji žáci se i já ráda učím a objevuji nové věci, zkoumám a hraju si. Mám radost, když děti nalézají svoje talenty a svou jedinečnost a nejvíce se mi líbí, když své talenty spojí a vytvářejí společné projekty.
Snažím se dětem vytvořit prostor, kde mohou svobodně poznávat svět, hrát si, bádat, zkoumat přírodu, rozvíjet své schopnosti, spolupracovat s ostatními a uvědomovat si, že se mohou rozhodovat o svém vlastním učení a životě.
Během studia na pedagogické fakultě (původně občanská výchova a český jazyk, později i učitelství 1. stupně) jsem měla možnost trávit čas s dětmi jako chůva a táborová vedoucí. V letech 2010-2023 jsem učila na velmi inspirativní základní škole v Pohořelicích, kde jsem měla štěstí, že učitelé byli podporováni v profesním růstu, měli možnost se seznámit se vzděláváním v zahraničí i v dalších inovativních školách, využívali moderní technologie ve výuce. Naučila jsem se, že je možné učit na tradiční základní škole inovativními metodami a vím, že cest k úspěchu vede vždy několik. Nejvíce mě oslovil alternativní směr Daltonského plánu.
Daltonský plán je hlavní metoda, jakou se učíme v Živém učení Pálava. Obsah vzdělávání je daný naším Školním vzdělávacím plánem a učivo je téměř shodné s tím, co učí všechny státní školy. Forma se liší v tom, že si žáci pořadí úkolů svobodně volí během týdne, ale zároveň jsou vedeni k zodpovědnosti, že musí povinné úkoly vždy dokončit. Poté se mohou věnovat volitelným úkolům a dobrovolným úkolům. Učíme se, že svoboda a zodpovědnost musí jít ruku v ruce.
Moc ráda učím na malotřídní škole. Když přijdete do mé třídy, tak pravděpodobně nepoznáte, kdo chodí do jakého ročníku. Děti si mohou volit obtížnost učiva dle svých schopností. Všichni jsme jedineční a jsem ráda, že v Živém učení mohou všichni růst svým tempem. Jsou děti, které potřebují více času na nové učivo a jsou zase děti, které potřebují stále nové podněty a raději se učí se starším ročníkem.
Velmi mě baví učit Hejného matematiku, která předkládá dětem neustále nové výzvy, které potřebují řešit v týmu a vzájemně se tak posouvají. Dětem vyhovují pestrá prostředí i atraktivní pomůcky.
Všechny předměty se učíme rádi činnostně, rozvíjíme ruku, hlavu i srdce. Učíme se pohybem, venku, na exkurzích.
V Živém učení Pálava provázím děti od roku 2022 a jsem zde moc šťastná, vyhovuje mi učit smysluplně, s respektem, v rodinné atmosféře a v krásné přírodě.

Lenka Pavlíčková
Kmenová průvodkyně 1. a 2. třídy
Kroužek Knihohrátky
Jmenuji se Lenka Pavlíčková. V Živém učení jsme průvodkyní první a druhé třídy a vedu odpolední kroužek Knihohrátky.
V rámci celoživotního vzdělávání jsem absolvovala program Studium pro asistenta pedagoga na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde mě velmi oslovil předmět Didaktické metody v alternativní pedagogice. Načerpala jsem zde spoustu inspirace, setkala se s intuitivní pedagogikou a Montessori přístupem. Jsem nakloněna názoru, že pro snadnější učení, dlouhodobější zapamatování a utváření souvislostí je důležité učení v pohybu, využívání edukativních pomůcek, exkurze, zážitkové aktivity a propojení učení s reálným životem.
Ráda zapojuji tematickou výuku, při které se jedno společné téma prolíná více předměty a děti ho mohou prožít všemi smysly. Baví mě vytvářet propojené aktivity, díky nimž děti objevují souvislosti, učí se přirozeně a s radostí. Věřím, že právě prožitkem a vlastní zkušeností se dětí učí nejvíce.
V kroužku se s dětmi snažíme rozvíjet především představivost, která je rovněž nezbytná pro úspěšné učení dětí. K rozvoji představivosti využíváme pohádky, příběhy, hry i ruční tvoření.
Děti se živí tím, čím jsou obklopovány. Dopřejme jim tedy především laskavost, pobyt v přírodě, podnětné prostředí i prožitky k formování jejich individuality. Věřím, že když se cokoliv dělá s láskou a nadšením, probouzí to zájem u ostatních. Mojí vášní je hraní stolních her zaměřených na rozvoj osobnosti a s radostí je šířím světem dál. Mám ráda příběhy a pohádky, jež mě nepřestávají udivovat. Vstupuji s nimi společně s dětmi do světa fantazie a stále v nich nalézám známá i nová životní moudra.
KNIHOHRÁTKY - CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY.
Těším se na setkávání s dětmi. A kdo ví? Možná po té cestě potkáme i skřítky v lese, protože sama věřím, že se tam někde schovávají.

Zdeněk Kolář
Projektové dny
Angličtina a Kroužek cestovatelů
Jmenuji se Zdeněk Kolář, vyučuji Angličtinu a vedu čtvrteční odpolední kroužek a páteční projektové dny. Nejraději mám objevování nových zemí, hor a souvislostí, miluji deskové hry, logické myšlení a provokování rigidně naučených postupů. Na dětech mě fascinuje jejich kreativní neotřelé myšlení, kdy si neomylně dokáží zkombinovat pro dospělé nepředstavitelné věci, protože ještě nepřemýšlí ve škatulkách dobře-špatně, vhodné-nevhodné, ale pouze zkoumají a hledají hranice. Jsou to malí objevitelé, kteří za každým rohem najdou dobrodružství, a z každého nejobyčejnějšího předmětu se stane ta nejzajímavější věc na světě. Deset let vedení dětských oddílů na letních táborech mě naučilo oceňovat tuto dospělými zapomenutou schopnost, a další dva roky na rodičovské dovolené s vlastní dcerkou Emou mě zase naučilo trpělivosti. Podle mě děti nejvíc rostou při osobním přístupu, který dokáže zohlednit jejich povahové rysy a podporuje jejich silné stránky. Zdaleka není nutné děti zarovnávat do stejné formičky, naopak se snažím podpořit jejich unikátnost, pěstovat to, v čem jsou silní a co je baví.

Zuzana Jirmanová
Kroužek Živá farma a Kutilské dílny
Jsem máma tří Živých dětí a miluji všechno živé. Doma máme malé hospodářství – slepice, husy, kachny, králíky a psa. Staráme se o zahradu, pěstujeme vlastní zeleninu, vařím, peču a pořád něco tvoříme nebo opravujeme.
Baví mě práce se dřevem, vymýšlení, jak dát věcem nový život, a hlavně radost z toho, když něco vznikne vlastníma rukama.
A právě tyhle dovednosti a radost z tvoření bych chtěla předávat i vašim dětem. Nejde mi o dokonalý výsledek. Důležité je pro mě, aby si děti věci samy vyzkoušely, něco nového objevily, nebály se udělat chybu a především – aby je to bavilo.
Protože věřím, že nejhezčí věci vznikají, když je děláme s láskou, radostí a chutí tvořit.

Terezie Sojková
Kroužek Hry v přírodě
Jmenuji se Terezie Sojková a jsem studentkou magisterského studia sociální pedagogiky a volného času v Brně, i když doma jsem hlavně v Mikulově. Je mi 23 let a práci s dětmi se věnuji prakticky odjakživa — jsem součástí mikulovského skautského střediska už od první třídy a od třinácti let jsem se aktivně zapojovala do vedení družin.
V Živém učení Pálava se s dětmi setkávám v odpoledním kroužku, kde nejčastěji sportujeme, hrajeme různé hry a společně objevujeme, jak skvělé je se hýbat, posilovat fair play a budovat vztah k přírodě.
Pohyb je pro mě nedílnou součástí života a baví mě předávat dětem radost ze sportu i dobrodružství venku — ať už je to při společném běhání, soutěžení nebo jen při obyčejném pobytu venku.
Těší mě sledovat, jak děti rostou, získávají sebevědomí a objevují, co všechno dokážou.

Martina Osičková
Lektorka angličtiny
Jmenuji se Martina Osičková a v Živém učení působím jako lektorka angličtiny. Bydlím ve Velkých Bílovicích, kde učím své kurzy angličtiny pro děti a dospělé. Vystudovala jsem Mezinárodní vztahy v Praze, které mě dovedly na rozcestí, jestli pracovat ve velkých korporátních firmách, kde byla sice finanční jistota, ale ne možnost dělat něco smysluplného, nebo zvolit jinou cestu. Proto jsem se ve svých 24 letech vydala do Keni na dobrovolnický projekt, kam jsem se poté ještě po několika letech vrátila a pracovala s dětmi. Až několik let poté jsem se rozhodla opustit korporátní svět a začít se věnovat pedagogice, když se mi narodila moje dcera Erika. Angličtinu učím už od dob studia na vysoké škole, ale díky studiu předškolní pedagogiky jsem se naučila, jak učit, aby lekce byly efektivní a hravé. Pracovala jsem jako lektorka například na anglickém letním táboře ve Francii a v bilinguální školce v Brně. Pořád se učím nové techniky a zajímám se o nové poznatky z pedagogiky a psychologie. Mým cílem je pracovat na sobě jako lektorka a umožnit dětem, aby získaly pozitivní zkušenost s cizím jazykem. bud: Ve volném čase se věnuji sportu a tanci a ráda cestuji. nebo: V Živém učení Pálava učím kurz angličtiny pro školáky každé úterý. Mé hodiny se zakládají na hrách a přirozeném učení, využívám anglické knihy a didaktické pomůcky, ale také zážitkovou pedagogiku. Během svých lekcích mluvím hlavně anglicky.

Michaela Černá
Kurzy vaření
V Živém učení se zabývám přípravou stravy pro naše děti a tato činnost mě velmi baví a naplňuje.
Vystudovala jsem střední průmyslovou školu, obor železniční doprava a přeprava. Dlouhá léta jsem pracovala jako průvodčí na mezinárodních vlacích a díky práci na železnici jsem měla možnost vlakem procestovat velkou část Evropy. Mimo jiné jsem pracovala například v zubní ordinaci. Způsobem stravování jsem se, více do hloubky, začala zabývat už na konci střední školy, kdy jsem se nějakou dobu intenzivněji věnovala fitness a stravování sportovců. Po porodu první dcery jsem postupně přešla na makrobiotiku a tento způsob stravování mi velmi vyhovoval. Nejen že jsem se cítila skvěle, ale úplně mi zmizel ekzém, kterým jsem trpěla nepravidelně už od dětství. Z makrobiotiky nyní uplatňuji jen některé zásady a už ji nedodržuji tak striktně.
Nejraději vařím z domácích regionálních surovin, nejlépe typických pro konkrétní roční období. Příprava jídel je pro mě alchymie a nejdůležitější ingrediencí pro přípravu jakéhokoliv jídla je láska.

Lesní školka

Jitka Judová
Průvodkyně ve školce
Jmenuji se Jitka Judová a jsem průvodkyní ve školce. S dětmi se potkáváme tři dny v týdnu.
Své dětství jsem prožila v Březí u Mikulova.V roce 2004 jsem se za prací a touhou poznat městský život přestěhovala do Brna, kde jsem žila 13 let. Nasbírala jsem zde spoustu zkušeností, jak osobních, tak především pracovních. Absolvovala jsem kurz asertivního jednání, které jsem mohla využít ve svém zaměstnání při vedení týmu a každodenní práci s lidmi.Rodina, přátelé a Pálava mě ale každý volný víkend lákala zpátky do rodného kraje. S příchodem dětí jsem se usadila zpět v Březí, kde momentálně žiji se svou rodinou už 7 let.Jsem maminkou dvou akčních kluků, kteří mě neustále zaměstnávají, díky tomu jsem si uvědomila, že práce s dětmi je to, co mě baví a naplňuje.
Jsem empatická, spravedlivá, trpělivá, zodpovědná, komunikativní a mám smysl pro humor.Mam ráda hudbu, hru na klavír, malování, výletování, přírodu a dobré jídlo..
Snažím se vytvářet pozitivní vztahy mezi dětmi, mnou i rodiči. Ukázat dětem, že s úsměvem jde všechno líp a že úsměv je ten nejkrásnější make -up.Baví mě vymýšlet dětem program a tvořit s nimi. Odměnou mi je vždy to, když vidím, že jsou šťastné.Vaše děti budu vždy podporovat v individuálním rozvoji a respektovat je.Chci, aby se děti do školky těšily, bylo jim se mnou a kamarády dobře, aby jsme spolu prožili radostné dny a přitom zkoumali svět.Chci být pro ně dobrým průvodcem v jejich nejkrásnějším období života..

Michaela Křižáková
Průvodkyně ve školce
Jmenuji se Michaela Křižáková a v Živém učení pracuji jako průvodkyně ve školce. V předchozím zaměstnání jsem pracovala 7 let jako personalista pro zahraniční společnost.
Pracovní zkušenost v oblasti HR mě obohatila o spoustu znalostí a dovedností. Absolvovala jsem nespočetně školení a díky nejen jim jsem zvládla zodpovědně vést kompletní personální agendu včetně bezpečnosti práce. Nejdůležitější ovšem pro mě byla přímá podpora zaměstnanců, snažila jsem se jim zajistit příjemné pracovní prostředí, podporovat jejich osobní růst, využívat jejich potenciál a vzdělávat je.
A jakmile se mi narodily mé dvě děti, zjistila jsem, že podobně podporovat a vzdělávat děti má úplně jiný rozměr.
Maximálně jsem se ztotožnila s filozofií Živého učení, které vytváří prostředí, kde děti mohou být samy sebou, učí se intuitivně, hravě a přirozeně s respektem k sobě i ostatním.
Práce s dětmi mě neskutečně naplňuje a úsměv na dětské tváři je pro mě největší odměnou. Současně ke své práci přistupuji velmi zodpovědně a aktivně se vzdělávám v oblasti předškolního vzdělávání dětí.

Inka Chalupová
Průvodkyně ve školce
Jmenuji se Inka Chalupová, narodila jsem se 15.4.1984 a dětství jsem strávila v Dolních Dunajovicích. Vyučila jsem se kadeřnicí. Jsem máma dvou dětí nyní na rodičovské dovolené.
V roce 2007 jsem s tehdejším přítelem objevila touhu po cestování a poznání něčeho nového, tak jsme spolu odcestovali do Anglie. Tam jsem strávila 7 let a během nich jsem pracovala jako au-pair v rodině, která žila v malé vesničce nedaleko Univerzitního města Oxfordu. Rodina měla sedm dětí. Jelikož jsem odjížděla bez jakékoliv znalosti angličtiny a toužila jsem pokořit jayzkovou bariéru mezi námi, rozhodla jsem se začít studovat kurz angličtiny v Oxford Cherwell Valley college, při nímž jsem získala několik certifikátů. Starala jsem se a věnovala se dětem od dvou až do sedmi let věku. Zpět domů do České republiky jsem se vrátila v roce 2014. Než se mi narodil první syn, pracovala jsem jako dispečerka MKD a také jako hotelová recepční.
Miluji cestování, během pobytu v zahraničí jsem si splnila kromě jiných i můj veliký cestovatelský sen, měsíc jsem strávila v Malajsii. Tento pobyt mi kompletně změnil pohled na dnešní svět. Naučil mě skromnosti, pokoře k lidem i samotnému životu jako takovému. Cestování mě přivedlo i k fotografii. Ve volných chvílích fotografuji svou rodinu a hlavně mé dva malé syny. Baví mě s dětmi trávit čas v přírodě a cokoliv s nimi tvořit.

Vojtěch Šíp
průvodce dědeček Vojta
Narodil jsem se v roce 1953 a vystudoval stavební inženýrství. My, stavební technici, jsme struční :-), takže: Postavil jsem domek nedaleko Pálavy. Mám 5 vnoučat, velikou zahradu a zatím chuť, trochu času i sil podělit se i s Vašimi dětmi o radosti z doby skautování. Myslím, že společně můžeme nabídnou dětem jiné prožitky než televizi, chytrý mobil apod. V ŽUP působím od ledna 2021 jako dědeček. S úsměvem Vojta
