Náš tým


Jan Hrnčíř (zakladatel a průvodce v jurtě)

Jmenuji se Jan Hrnčíř, narodil jsem se 1.6.1975 a své dětství jsem strávil v Podpálaví v Dolních Dunajovicích.

Abych lépe osvětlil důvody, které mě vedly stát se spoluzakladatelem projektu "Živé učení Pálava", dovolím si zde uvést pár milníků svého života: V 90. letech jsem pobýval převážně v zahraničí. Můj první delší pobyt jsem strávil v mírových misích v Bosně a Hercegovině, kde jsem pobýval celkem 14 měsíců. Poté jsme se s přítelkyní Ilonou odstěhovali na téměř 3 roky do Spojených států. Po přelomu tisíciletí, jsem stále cestoval a hledal životní cestu/ukotvení. Podle toho jsem také volil destinace jako je Asie, Jižní Amerika nebo ostrovy Oceánie. V této době jsme měli s přítelkyní zázemí v Praze, kde jsem postupně založil několik realitních společností. Začali jsme navazovat kontakty a přátelské svazky v oblasti muziky, filmu a nejrůznějších forem vzdělávání. Organizovali jsme různá hudební nebo divadelní představení pro školy a školky, vydali jsme několik CD, např. album Vykvetly květy Pjéra la Še'ze. Natočili jsme také celovečerní dokumentární film o svobodě, sebeurčení a právu na zdraví pod názvem Rok konopí. V posledních letech jsme pomohli na svět poslechovému CD Buddhovy rozpravy nebo sbírce básní moravského básníka Milana Spišáka.

S narozením první dcery Alexandry (dnes 15 let) jsem se postupně více a více začal věnovat přirozenému rodičovství a výchově. Prošel jsem řadou praktických kurzů a seminářů. Děti samotné mě postupně vracely k tomu, co dnes považuji za podstatné, tedy bytí v přítomném okamžiku a vnímání sebe jako součásti celku. Díky této změně jsme se rozhodli vrátit zpět do místa svého narození s plným pochopením důvodů, proč se člověk rodí právě tam kde se rodí. Pálava je nádherným místem k životu a je zde vše, co je třeba. Zvolili jsme Klentnici (rodiště mé přítelkyně) a začali jsme stavět přírodní soběstačný dům - "Opido", pořádali tábory, postavili jurtu, sázeli staré odrůdy ovocných stromů, podíleli se na obnově starých Klentnických sadů a nejrůznějšími způsoby jsme se snažili a snažíme obnovovat zdravé vztahy a přírodní prostředí v místě, kde žijeme a hospodaříme. To vše vždy za hojné účasti dětí z širokého okolí.

Založení školy a školky "Živé učení Pálava" bylo tedy jen přirozeným vyústěním našich životních zkušeností a snahy dopřát nejen našim dětem (Saša 15 let a Ela 8 let) přirozený vstup do světa dospělých. "Přirozeným" mám na mysli tyto jednoduché principy:

  • Mám chuť učit se a od dospělých to odkoukávám. Zároveň se cítím bezpečně, když chci, aby mi dospělí s něčím pomohli, nebo mě něco naučili.
  • Mám svoje tempo a priority, dospělí to respektují a dovolí mi rozvíjet to, co mě baví, nebo to, co potřebuji, abych se v tom dospěláckém světě vyznal.
  • Cítím lásku a jsem moc šťastný, když ji mohu přijímat i ze svého okolí.
  • Hledám, co mě naplňuje, a čím bych jednou mohl být, je skvělé když mi s tím dospělí pomáhají, vím ale, že rozhodnutí je jenom na mně.

Mým cílem je, aby se děti v naší "škole" takto cítily, aby z nich vyrůstaly plnohodnotné lidské bytosti, přijímající sebe i své okolí.


Eva Vavřínová (zakladatelka)

Jmenuji se Eva Vavřínová a jsem spoluzakladatelkou nově vznikajícího projektu "Živé učení Pálava". Je to pro mě přirozený krok na cestě osobního růstu, který odstartovalo narození mé dcery. Intenzivně jsem studovala různé přístupy k výchově dětí a na samém začátku mě nejvíce ovlivnila kniha "Vychováváme děti a rosteme s nimi" od Naomi Aldort. Následně přišel koncept "Respektovat a být respektován" manželů Kopřivových a kol. a "Nevýchova" Katky Králové.

Pro můj přístup ke vzdělávání dětí byla průlomová účast na mezinárodním montessori kongresu v Praze, kde jsem poznala jakou sílu má skupina lidí s otevřeným srdcem a touhou po celosvětovém míru a radostném životu pro všechny (nejen) děti. Filozofií Marie Montessori jsem se poté začala intenzivněji zabývat, absolvovala jsem 3 týdenní asistentský kurz pro věk 3-6 let akreditovaný Mezinárodní montessori asociací (AMI), dále 5-víkendový prožitkový seminář "Montessori pedagogika pro MŠ" akreditovaný MŠMT v Montessori vzdělávacím rodinném centru v Brně a inspirovala se v dalších montessori školkách či dětských skupinách v Brně. A neustále ke mně přichází další, vnitřně se mnou rezonující, poznatky o potřebách dnešních dětí i nás dospělých (velkých dětí), především prostřednictvím seminářů a kurzů intuitivní pedagogiky pod vedením Thomase Pedroliho, Dietra Schwarze a dalších výjimečných osobností. 

Z důvodu absence zařízení pro děti, které by bylo dětem šité na míru a umožňovalo jim maximálně využít svůj přirozený potenciál, jsem před dvěma lety založila dětskou skupinu Klíček k radosti ve Velkých Pavlovicích pro děti od 3 let do zahájení školní docházky. Základ zde tvoří vzájemný respekt mezi všemi zúčastněnými, který podtrhuje filozofie Marie Montessori s využitím jí navržených pomůcek pro přirozené vzdělávání dětí a jejich rozvoj. Významný prostor je věnován také pobytu venku a propojování dětí s okolní přírodou. Mým záměrem je, aby zde děti byly šťastné, spokojené, a aby získaly pevný základ k životu ve spojení s přírodou, okolním světem i ostatními lidmi, aby poznaly svou jedinečnost a také to, že každé další dítě i dospělý je jedinečný něčím jiným. 

Živé učení Pálava je pro mě pokračováním cesty k růstu, kterou můžeme jít společně v co největší možné svobodě, otevřenosti a radosti. Jsem totiž přesvědčená, že je nejenom možné, ale hlavně nutné

  • vychovávat bez trestů,
  • mít a žít jako učitel a rodič vysokou úroveň kvality života, a to zejména díky životu ve společenství, kontaktu a komunikaci a také díky rozvoji svých nadání,
  • vytvořit nejlepší možné prostředí pro vlastní rozvoj, ve kterém lze současně posilovat schopnost spolupráce s druhými a s dětmi,
  • zažívat jako rodiče a učitelé smysl ve všem, co děláme.

Lenka Podborská (zakladatelka a průvodkyně pro školku a předškoláky)

Jmenuji se Lenka Podborská a v projektu Živé učení Pálava působím jako spoluzakladatelka a zároveň hlavní průvodkyně školkových dětí.  

V roce 2007 jsem nastoupila jako učitelka mateřské školy v Brně. Několik let jsem studovala obor předškolní pedagogika a sbírala zkušenosti a kvalifikace v různých směrech pedagogiky. Hledala jsem ten svět, který by děti vedl ke svobodě prožitku, dal jim prostor zažívat svoje vnitřní kouzelné světy tady a teď, a být v bezpečí. Hodně mě oslovila pedagogika podle Franze Ketta, rozumím principům montessori a mám zkušenosti s projektovou prací/hrou podle Reggio Emilia.                                                                     

Během studií a praxe ve školce již jako kvalifikovaná učitelka předškolní výchovy jsem se kotvila ve vlastním stylu a přístupu k dětem. Poskytovat prostor pro "živé učení" je ale ve státních školkách možné pouze v omezené míře, kvůli množství omezení a pravidel, které "výuka uzavřená ve čtyřech zdech" v sobě nese. Narodily se mi děti (Teodor 2013, Zoe 2016), přestěhovala jsem se do Šakvic. Můj způsob přístupu k dětem nyní rozvíjím mimo konvenční školky. Od roku 2014 působím v Klubu Šakvice pro malé a velké lidi. Pořádáme se skupinkou podobně naladěných tábory a projekty, které vrací dnešní děti k přírodě a k vnímání svého okolí jako celku, který nás přesahuje. K dalším projektům, na kterých jsem se v okolí podílela, patří lesní školka v Židlochovicích a Lesní škola a školka ve Vranovicích. Zásadní pro mě bylo setkání s lidmi v dětské skupině s montessori přístupem ve Velkých Pavlovicích. Nová cesta pro naše a Vaše děti - ,,Živé učení" - se objevila právě díky propojení zakladatelů v této skupině.

Kde se ve mně vzal vztah k živému učení?

Myslím, že mě hodně formovalo moje rané mládí. Narodila jsem se 20.5.1985 se jménem Lenka Srnková. Vyrůstala jsem ještě jako jedno z těch posledních šťastných svobodných dětí venku, v přírodě, v kukuřičném poli, v rozkvetlé louce, v bunkru na stromě a s břichem od asfaltu. :-) S partou dětí z naší a z vedlejší ulice, kde se dětský svět semkl k sobě a byl živoucím učením na cestě k dospívání. Po odchodu na studia do velkých měst se dětský smích z ulic vytrácel a v mé dospělosti už ho nikde v okolí nevídám v takové tvořivé formě. Ulice jsou prázdné, v parcích neplápolá každý pátek táborák, na který si děti samy nanosily dřevo těžko říct odkud. :-) Děti se odsunuly někam k obrazovkám a zahrádkám s vlastním grilem a bazénem. Doba se změnila. Volnost a tvořivost jsou ale pořád úžasné přístupy k životu. Mně osobně jsou bytostně vlastní a ráda je vašim dětem zprostředkuji, jak to jen bude možné.

Jak já chápu živé učení?
To nejlepší, co můžu jako průvodkyně dětem dát, je vést je k cíli, který si samy stanoví, pro který se nadchnou. Společně zjistit, jaké mají nápady a sny a provázet je na cestě k realizaci. Moje silná stránka je flexibilní akce tady-a-teď, umím efektivně využívat zdroje, které nabízí situace a okolí.

Zaměřuju se na tyto věci:

  • podpora vnitřní motivace
  • připravené prostředí
  • důležitější než výsledek je proces učení
  • učení motivované "děláním"
  • podpora zvídavosti a tvořivosti dětí
  • společná tvorba ve skupině dětí, hra, která vede k "opravdovému výsledku"
  • kritické myšlení = věcně se ptát, hledat způsoby, zkoumat a zkoušet

Andrea Stachová (průvodkyně - škola)

Jmenuji se Andrea Stachová a v Živém učení Pálava působím od září 2021 jako průvodkyně dětí prvního ročníku školy. 

Celý svůj život jsem spoutaná s Mikulovskem. Již při studiu střední školy jsem se věnovala vedení dětí. I když mě můj profesní život určitou dobu směřoval spíše k obchodu a práci s dospělými, stále jsem se vracela různými cestičkami k dětem a práci s nimi. Pedagogické zkušenosti jsem získala na Soukromé hotelové škole Mikulov. Na rodičovské dovolené jsem se věnovala jak dětem svým, tak dětem v klubu dětí a maminek v Březí. Organizovala jsem výtvarné dílničky, výlety, hry, plavání a pod. Po rodičovské dovolené jsem nastoupila do pojišťovny, kde jsem strávila devět let. Práce byla zajímavá, nicméně jsem se utvrdila, že se skutečně chci vydat jiným směrem. Následně jsem vystudovala ve Zlíně celoživotní vzdělávání a navazující sociální pedagogiku. V Živém učení Pálava od září 2021 působím jako průvodce dětí mezi šestým a sedmým rokem. Blízká je mi myšlenka Pestalozziho, že výchova, rozvoj a učení dětí, a nejen dětí, by se měla soustředit na tři základní pilíře. Ty jsou hlava, srdce a ruce. Doufám a věřím, že budeme s dětmi na sebe vzájemně příznivě působit, učit se a rozvíjet svůj vnitřní přirozený potenciál.

Jarmila Hutrová (keramika)

Jmenuji se Jarmila Hutrová a v Živém Učení Pálava dělám průvodce v keramické dílně. Narodila jsem se v roce 1978, žila a vyrostla jsem v krajině pod Pálavou. Jako dítě jsem měla ráda výhled na Pálavu z Drnholce a myslela, že hezčí není. Jakmile jsem se vdala do Šakvic, objevila jsem její krásu z opačné strany. 

Před třinácti lety jsme s kamarádkou založily, u nás v obci, Klub maminek. Pořádání společenských a zábavných akcí pro děti a vše s tím spojené mě vždy přitahovalo. Dálkovým studiem v průběhu třetí mateřské dovolené jsem se přibližovala blíž mému cíli. A to pracovat s dětmi v tvořivém duchu jako jejich průvodkyně.

V roce 2014 se moje sestra Lenka Podborská přestěhovala do Šakvic, a tak naše spolupráce ve spolkové činnosti začala naplno. Z klubu maminek se stal Klub Šakvice, z.s. pro malé a velké lidi. Klub se rozrostl a měnil tak svou podobu podle komunity, která jej zrovna tvořila a dodnes tvoří. 

Nyní mě moje účast na projektu ŽUP přivedla až do samého středu pálavských vrchů. Doplňuji tak sesterské trio průvodkyň pro Vaše děti. Jsem vyučená keramička a maminka čtyř dětí. V keramické dílně, kterou s dětmi v ŽUP využíváme, se tak realizují kreativní nápady do tajuplných tvarů a barev. Úžasný relax umožňují dva hrnčířské kruhy na které se děti vždy těší. Radost, s jakou si odnáší svá keramická díla, je moje odměna. 

Helena Šmeralová (kuchařka)

Jmenuji se Helena Šmeralová. Do projektu ŽUP jsem se zapojila díky svoji sestře Lence Podborské. Společně, i se svojí další sestrou Jarmilou (lektorka keramiky v ŽUP), jsme pravidelně pořádaly příměstské tábory nejen pro naše děti, ale i jejich kamarády. Práce s dětmi je mi velmi blízká, proto mě Lenka oslovila ke spolupráci. Moji práci v ŽUP jsem začala jako průvodkyně, a to od prosince 2019. Vzhledem k mým letitým zkušenostem z gastronomie jsem se nebála chopit vařečky a postarat se spolu s dětmi i rodiči o přípravu plnohodnotné stravy. Přínosem pro děti je společná příprava jídla od samého začátku. 

Taktéž péče o záhonky se zeleninou v naší zahradě a skleníku je mou velkou láskou, a ráda se o svoje nadšení dělím i s dětmi. Stravu pro vaše děti připravuji se stejnou péčí a láskou, jako jsem to dělala pro svoje, již dospělé děti. 

Vojtěch Šíp (průvodce dědeček Vojta)

Narodil jsem se v roce 1953 a vystudoval stavební inženýrství. My, stavební technici, jsme struční :-), takže: Postavil jsem domek nedaleko Pálavy. Mám 5 vnoučat, velikou zahradu a zatím chuť, trochu času i sil podělit se i s Vašimi dětmi o radosti z doby skautování. Myslím, že společně můžeme nabídnou dětem jiné prožitky než televizi, chytrý mobil apod. V ŽUP působím od ledna 2021 jako dědeček. S úsměvem Vojta

Eliška Lukonchik (mentorka Živého učení)

Spoluzakladatelka a šest let i ředitelka Sdružené školy Brno, z.ú., která byla postavena primárně na konceptu E. Lukonchik.                                 

Tento koncept, uplatněný i v naší škole Živé učení Pálava, zohledňuje trojročí v dětském vývoji, které využívají i další metodiky jako např. metodika Marie Montessori. Do konceptu jsou významně přeneseny i Eliščiny zkušenosti a poznatky z oblasti kineziologie, která je její profesní oblastí. Vše je doplněno zkušenostmi získanými při vzdělávání syna v režimu individuálního vzdělávání, který je nyní v 8. třídě ZŠ. 

V celkovém pohledu se jedná o koncept inovativního vzdělávání, rozdělený na 1. - 3. třídu, 4. - 6. třídu a 7. - 9. třídu, postavený na správném načasování zájmu a motivace dítěte, které vycházejí z jeho vlastní volby, v jasně nastavených pravidlech, podporovaném tvořivými inspiracemi ze strany průvodce a jeho intuitivním přístupem ke každé individualitě.

Jejím heslem je "Svoboda být sám sebou."